"Dinosaurus přemýšlí, proč stále chodí po zemi," deklamuje Bono v písni The Blackout na čtrnáctém studiovém albu U2. Stárnoucí Irové na novince Songs of Experience znovu obhajují právo na existenci skupiny, již založili před čtyřiceti lety.
Plný návrat do formy, kterou U2 kdysi měli s alby The Joshua Tree a Achtung Baby, se sice nekoná, přesto teď přichází s nejsilnější a nejkompaktnější písňovou výpovědí od začátku milénia.
Skupina tentokrát vypouští do světa písňové dopisy blízkým: rodině, přátelům, fanouškům. Nové skladby tak svou emocionální obnažeností nabízí ještě snadnější terč všudypřítomnému cynismu, ve většině případů jsou ale hodny obdivu.
Od U2 dnes už málokdo očekává převratné album. Bezmála dvacet let se s každou další novinkou setkáváme spíše s nepříliš výraznými nahrávkami, které nevystupují ze zvukové komfortní zóny.
Podle prvních ukázek se navíc mohlo zdát, že si U2 na Songs of Experience sáhli na tvůrčí dno. Naštěstí se jen potvrdilo, že nemají šťastnou ruku na úvodní singly: vějička v podobě radostného love songu pro Bonovu ženu You’re the Best Thing About Me totiž na první poslech neslibovala víc než několikrát slyšený bezkonfliktní kytarový pop.
Dnes oblíbená fráze o polarizaci společnosti se dá napasovat i na U2. V případě Bona a spol. však není předmětem vypjatých emocí kvalita samotné hudby, ale pozice, ze které do světa své písně a poselství vysílají. Jsou to vytrvalá Bonova angažmá v dobročinných projektech, kvůli kterým je ochoten opakovaně dávat všanc obraz vlastní integrity, nebo třeba sporné placení daní mimo domovské Irsko.
Častá osočení z pokrytectví sice vyvrací, jeho obhajoby však velká část především nezávislé scény neslyší.
Příběhy ze soukromí i ze světa
Když tři roky starou nahrávku Songs of Innocence z čista jasna nalili zdarma všem uživatelům iTunes do knihoven, spustili internetový "shitstorm", na nějž nakonec ani oni sami nebyli zvyklí.
Přesvědčivě navíc nevyznívala ani snaha vybalancovat skomírající entitu rockové skupiny aktuálními trendy v produkci. Jako by U2 někdy nevěděli, zda chtějí být přiznaně starosvětskou kapelou, nebo se přiklonit k módním trendům. Tentokrát se ale obnažují jako už dlouho ne.
Už na předchozí desce, na níž se vraceli do formativních let, zněli U2 ve skladbách Iris nebo Every Breaking Wave podmanivě křehce. Coby celek ale nepůsobila celistvě a vzhledem k tématům ani náležitě syrově.
Aktuální druhou část v duchu kanonické sbírky Písní nevinnosti a zkušenosti Williama Blakea k vydání připravili už loni v září. Jenže Bonův blíže nespecifikovaný střet se smrtelností, nástup Donalda Trumpa do Bílého domu i probíhající uprchlická krize U2 přiměly vyznění desky přece jen přehodnotit.
Tentokrát se Bono vrhl do psaní textů v duchu doporučení irského básníka Brendana Kennellyho, který se prý snaží tvořit, jako kdyby byl po smrti. Tedy bez přemýšlení, jak by mohlo jeho práci hodnotit okolí.
Hrdý, osvobozující přístup by měl být u autentických umělců samozřejmostí, je to ale u tak masové, popkulturní instituce, jakou U2 jsou, vůbec možné?
Písně zkušenosti ukazují, že ano. V rámci jednotlivých skladeb (na jejichž výsledné podobě se podílelo devět producentů!) se často odehrávají dvě paralelní námětové linie. Jedna ryze osobní, druhá komentuje okolní svět. Zdánlivě nesourodé motivy jako láska k blízkému člověku versus uprchlická tematika nebo rozhořčení z amerického prezidenta se kupodivu potkávají elegantně a nenuceně.
Na vrcholu jako před sedmnácti lety
V energické American Soul U2 znovu naplno vyslovují a aktualizují komplikovanou lásku k Americe, o níž Bono až úmorně opakuje, že nejde jen o zemi, ale především o myšlenku.
Nejsilněji na Songs of Experience však působí písně, které U2 zatím příliš nepropagují. Třeba psychedelická Summer of Love, inspirovaná zahradníkem ze syrského Aleppa, který celou válku - coby osobní akt vzdoru - udržoval v perfektním stavu svou zahradu.
Jedním z vrcholů alba je pak The Little Things That Give You Away, která připomíná klenutou hymnu All I Want Is You. Rozjařená Red Flag Day zase naznačí nápěv Sunday Bloody Sunday a The Showman coby vzkaz publiku nabízí od Bona dlouho neslyšený, vtipně sebeironizující text.
U2: Songs of Experience
Vydal Intescope, 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 80 %
I vzájemná výměna textových úryvků s jedním z nejhýčkanějších raperů současnosti Kendrickem Lamarem vyznívá nečekaně přirozeně. Ostatně ani proklínaný hlasový filtr auto-tune v Love Is All We Have Left nesráží něžný úvod alba na prázdný žvýkačkový pop.
Nové album v mnohém připomíná All That You Can’t Leave Behind z roku 2000, tedy z časů, kdy se o U2 dalo naposledy mluvit jako o kapele v opravdové tvůrčí formě. Nabízí se představa, že by Songs of Experience mohla být i jejich poslední deskou. U2 by tak odešli ze scény s grácií.
