Rory Graham (aka Rag’n’Bone Man) se českému publiku představil letos poprvé. Bylo už načase, málem jsme u nás zaspali vrchol zpěvákovy kariéry, který výrazně rámuje diamantový singl Human. Píseň, kterou rádia protáčejí i několikrát denně už přes rok. Že je hit stále aktuální dokazuje i cena, které se mu dostalo na letošních Brit Awards v kategorii British Single.
Sám zpěvák už ale rok předtím získal ocenění od stejných porotců, a to cenu British Breakthrough Act, která bez nadsázky charakterizuje ten nejlepší britský popový vývozní artikl roku. V minulosti tuhle cenu dostali ve svých začátcích například Oasis, Stereophonics, Arctic Monkeys nebo Ed Sheeran.
Není přehnané označit Rag’n’Bone Manův úspěch za strmý. Ačkoli se hudbě (především rapu) věnuje od dětství a svou fanouškovskou základnu si v rodné Anglii budoval postupně a přirozeně, zlomový byl pro něj loňský rok, kdy vydal album Human.
Světové festivaly mu okamžitě nabídly největší pódia a jeho jméno začaly psát tučným a velkým písmem.
V tu chvíli se zároveň stal ideálním zbožím pro masy, přestože hudebně byl zajímavější jeho počin Wolves z roku 2014. S albem Human ale Rag’n’Bone Man zaútočil svými starými zbraněmi - zjevem fajn chlápka od vedle s výjimečně zabarveným soulovým hlasem, kterým maluje obyčejné příběhy všedních emocí. Vše navíc zabalil do navoněných popových a zároveň zaměnitelných aranží, které tak milují rádia.
  |
Tohle všechno ukázal v pražském Foru Karlín. Sál bujel doslova narvaný po strop fanoušky, kteří přivezli na koncert často celou rodinu a neváhali za lístek zaplatit cenu, jaká se platí za ty nejznámější léta prověřené interprety.
Zvukem se Rag’n’Bone Man přiblížil svým kořenům nejvíc ve chvílích, kdy do písní nečekaně rapoval. Krom těchto vzácných chvil ho na pódiu doprovázely mimo bubeníka, kláves a kytar i dechy a backvokalistka. Bohužel právě poslední dvě zmíněné složky kapely aranže některých písní transformovaly do unylosti. Skoro, jako by z nich ještě sálalo popíchnutí šikovného producenta: „Když nevíš co, dej tam trubku a holku, co tě vokálně doprovodí.”
Zaměnitelný doprovod tak shodil samotný vrchol show - písně Guilty a Human. Řezavý zvuk dechů vyzýval do tance u písní, které měly svým obsahem jít až na kost. Takhle se formou nedostaly ani pod kůži. Ta tam je Rag’n’Bone Manova přímočarost, kterou pokoušel, když mu na nahrávkách hostovali Vince Staples a Kate Tempest.
Vizuálně Rag’n’Bone Man ani nepřekvapil ani nezklamal. On si vystačil s civilním vystupováním a záda mu lemovaly jen plachty s komiksovými siluetami a vkusně rozmístěné bodáky.
Davy svou chytlavou a profesionálně odvedenou písničkou nadchl i přesto, že není žádný showman. Rag’n’Bone Man je dokonce živoucím důkazem, že popovou scénu může dnes ovládnout i člověk, který ani náznakem neodpovídá současným standardům krásy.
Přesto se nabízí otázka, jestli se zpěvák dokáže do budoucna vymanit z některých mainstreamových klišé a neztratí nadobro svou jedinečnost. Snadno by pak mohl dopadnout jako James Arthur nebo Alex Clare, o kterých už dnes téměř neslyšíme.
