Článek
Hnilica přitom není na našich pódiích nováček. Když v roce 2015 uspěl v soutěži Česko-Slovensko má talent, kdy jej porotkyně Lucie Bílá poslala z castingu rovnou do finále, v němž skončil třetí, vydal debut Dovolte mi predstaviť sa Vám a vyrazil i do Čech.
„Ta soutěž se vysílala v obou zemích, a tak jsem si řekl, že se musím v obou také představit. Jsem rád, že si Slováci a Češi rozumějí, a já tím pádem mohu vycestovat i za hranice. Je to pro mě trochu exotika. Zažívám u vás něco jiného, seznamuju se s novými lidmi, vnímám jinou kulturu i jiné názory. Mezi Čechy a Slováky není velký rozdíl, ale v některých detailech jsme odlišní,“ říká Hnilica Právu.
Láska k planetě
Podle něho je například v České republice více muzikantů. „Mnoho z nich chodí i na koncerty, takže získávám zpětnou vazbu od lidí, kteří mají k hudbě aktivní pouto. Na Slovensku to tak není, myslím si, že kultura je v Čechách rozšířenější. Nutí mě to zdokonalovat se a pracovat na sobě,“ tvrdí.
Nejdůležitějším českým muzikantem jeho kariéry je zpěvačka Lucie Bílá, která jej podporovala ve zmíněné soutěži.
Juraj Hnilica
„Setkání s ní je pro mě takřka mysteriózní věc. Hodně mě ovlivnila a díky jejímu přístupu jsem dostal jakési poděkování za to, že jsem se věnoval hudbě poctivě, a také motivaci. Mnohokrát předtím jsem se na to chtěl vykašlat, byl jsem frustrovaný, nedařilo se mi, ale ona mi dala nový impuls. Také mě inspirovala k tomu, že jsem konečně napsal písničku pro svou maminku. Jmenuje se Sa skrývam,“ vzpomíná Hnilica.
První písnička, kterou na sebe Hnilica v éteru upozornil, má název Aká si krásna. „Vyznívá možná jako vyznání lásky k vlasti, ale ve skutečnosti je o lásce k celé planetě. Je o našem domově, ve kterém žijeme, který máme rádi a současně se k němu chováme tak macešsky. Napsal jsem ji poté, kdy jsme u nás doma s kamarády vítali jaro. Při tom rituálu se děkuje zemi za to, že nám přináší jaro, kdy všechno rozkvétá a rodí se. Inspirovalo mě to k tomu, abych napsal písničku Aká si krásna,“ vysvětluje Hnilica.
Přitom se v textech tematicky neomezuje. Píše o věcech, jež mu chodí do života, a soudí, že jej dokáže inspirovat jakýkoli okamžik. Přitom si právě na slovním sdělení v písních velmi zakládá.
Od roku 2015 se živí hudbou. „Tenkrát jsem si řekl, že když to nezkusím hned, tak už třeba nebudu mít nikdy příležitost. Všechny další aktivity, i podnikání v rodinné firmě, jsem odsunul na druhou kolej a věnuju se především muzice. Splnil se mi sen, a i když jsem se potom občas sám sebe ptal, jestli je to opravdu to, co jsem chtěl, jsem spokojený. Nevím, jak dlouho to potrvá, ale chci si to užít,“ uzavřel Hnilica.