Lásku Ilony Csákové ke swingu, big bandům a jazzu už naznačilo její dřívější spojení s cimbálovkou Grajcar u pecky "Sway". Nyní ale teprve rozkvetla naplno. Csáková si dala práci už s výběrem skladeb. Nechybí osvědčené hity "Tornero", "Jedno tajemství", "Pink" či "Proč mě nikdo nemá rád". Zatímco dřívější studiové verze působily v rádiu leckdy dost unyle a otravně, s plnohodnotným Big Bandem Petra Soviče a zbrusu novými aranžemi působí jako polité živou vodou.

Nádherná sóla na různé nástroje zdobí spoustu skladeb z desky. Ty nejkrásnější jsou na elektrickou kytaru Kryštofa Tomečka u "Když zbývá pár slov", křídlovka Martina Jůzla opentlila "Bouři" Jiřího Škorpíka a překvapivé (a o to nádhernější) varhany Augustina Bernarda zase "Jedno tajemství". I klišovité zimomriavky se stanou při poslechu těchto nádher realitou.

V žádném případě se nejedná pouze o čistý swing a jazz. Big band nabízí i spoustu dalších odstínů a nálad směrem do popu, ale i do rocku (duet s Martinem Poštou "49 dní do jara"). Z toho je patrno, že na "Pořád jsem to já" kromě zásadních hitů nechybí ani porce skladeb, které zasypal prach času a jsou neprávem opomíjeny. Ať už je to tepající "Popletená holka" či swingující "Natalie".

Pozvání přijal i Mistr Mistrů Karel Gott, který si s Csákovou vystřihl nádherný Orbisonův ploužák "Pláč". Zpěvačce časem sedl hlas ještě malinko níž, a skladby tak mají tu správnou náladu a feeling. Nechybí ani úplné novinky z pera Ondřeje Brzobohatého či Patricie. U novinkového singlu "Abych byla IN" má jít o naznačení zpěvaččina směřování do budoucna, proto je třeba ho brát spíš jako bonus než součást tohoto jinak celistvého alba. V moderním soundu zatím Csáková úplně jako doma není. To ale výsledný pocit ze skvělé desky nemá šanci zkazit.