RECENZE: Foo Fighters na nové desce vzdávají hold zesnulému bubeníkovi. Zvukově navazují na svůj debut

Foo Fighters

But Here We Are

Skladby:
Hearing Voices, Show Me How, Rest, But Here We Are, The Glass, beyond Me, Rescued, Under You, Nothing At All, THe Teacher

10 trax / 48:08 min

Vydavatel: RCA Records

Desetiskladbové album se stopáží lehce přes třičtvrtěhodinu produkoval Greg Kurstin (producent Lany Del Ray či Kylie Minogue) a kapela samotná. Přebal desky je hezky minimalistický – bílý s decentními pruhy a názvem v pravém horním rohu. Už pouze z coveru jde vycítit pocta bývalému bubeníkovi Tayloru Hawkinsovi, který zemřel v březnu 2022.

Taylor Hawkins - Skvělý člověk a úžasný hudebník. Bubeník Foo Fighters za sebou zanechal nesmazatelnou stopu

První singl z nového alba spatřil světlo světa 19. dubna – Rescued je klasický banger s ihned rozpoznatelným Grohlovým rukopisem. Naléhavá, energická vypalovačka, ve které se skupina smiřuje se smrtí bubeníka. Z textu a samotného zpěvu přímo sálá autenticita. Druhý singl Under You vypustili Foo Fighters o měsíc později. Popovější a jemnější song, který se řadí spíše mezi ty průměrnější. Zajímavostí však bylo, že i po vydání těchto dvou výše zmíněných singlů nebylo jasné, zdali bicí nahrál nový bubeník, Grohl či se použily nějaké starší Hawkinsovy stopy. To však měla kapela promyšlené a zanedlouho oznámila livestream s názvem „Preparing music for concerts“.

V tomto černobílém živém vstupu přehrála skupina čerstvou desku a představila nového bubeníka, kterým se stal Josh Freese. Tento uznávaný studiový muzikant nahrával například se Stingem, Brucem Springsteenem či Lanou Del Ray. Spolupracoval také s Nine Inch Nails, Weezer nebo Guns N‘ Roses. Freese, stejně jako Hawkins pochází z kalifornské Orange County, odkud se s Taylorem znali a byli přáteli. O to je milejší, že kapela sáhla zrovna po něm.

Na začátku tohoto speciálního streamu přitom Foo Fighters o novém bubeníkovi mlžili. Zprvu se ve dveřích objevil Chad Smith z Red Hot Chili Peppers v tričku Ramones, který kapelu informoval, že ho před studiem zablokovalo jiné auto. Následně zaklepal Tommy Lee, bubeník Mötley Crüe a někdejší přítel Pamely Anderson, aby kapele donesl objednané jídlo. Následoval Danny Carey z Tool, který doručil dva pudly, které by prý pro sestavusám ostříhal a upravil. A následně se v záběru objevil sám Josh Freese za bicími a s údivným výrazem, zdali už by nemohli začít hrát. Vskutku vtipné a originální představení nového člena formace.

Když desku But Here We Are skupina oznamovala, hlásala, že zvukově naváže na debutové album z roku 1995 pojmenované jednoduše Foo Fighters. Nutno podotknout, že to se opravdu povedlo na výbornou – nostalgie v tomto směru skutečně funguje, avšak bez jakéhokoli zbytečného patosu. Skladba Nothing At All s hravými bicími a v riffu se doplňujícími kytarami zaujme stejně tak, jako melancholická Show Me How, ve které Grohl zpívá se svou dcerou Violet. Za zmínku též stojí gradující desetiminutový epický song The Teacher, ke kterému byl vydán chaoticky, neuchopitelný a místy psychedelický videoklip.

Sečteno a podtrženo je But Here We Are výborná deska ve všech ohledech, která jen tak neomrzí. Přes tragické úmrtí bubeníka Taylora Hawkinse, tedy motiv, který se line celým albem, v němž je smutek cítit v mnoha momentech, lze brát nahrávku jako novou etapu Foo Fighters a je dobře, že kapela ve své činnosti nadále pokračuje. Taylor Hawkins by to tak jistě chtěl.

Text: Dominik Pavliš, foto: Sony Music
Témata: Foo Fighters, Dave Grohl, Josh Freese, But Here We Are, recenze