…je to dobrý, ještě hoří.

17.11.2017 …je to dobrý, ještě hoří. (Jupp)

S Wabi Daňkem jsme odedávna blízcí. Jsme spojeni Portou.

Psal se rok 1971, Porta byla v Ústí nad Labem zakázaná a my s partou starých i nových porťáků jsme objížděli republiku a hledali náhradní místo, kde by mohla spočinout. Nebylo to jednoduché, všude kolem nás už bujela normalizace a emerická hudba tu neměla místo. Nakonec se to podařilo – aspoň pro jeden ročník v Karviné. Mezitím jsme museli na koleně také zorganizovat předkola. Všechno bylo zpožděné, na konci srpna jsme ještě jeli do Kraslic na západočeské kolo. (Podrobněji o tom všem píšu v knize „S kytarou na zádech“.)

Wabi Daněk

Tam jsem se poprvé setkal se sokolovskou kapelou Plížák a jejím protagonistou a autorem Stanislavem Wabi Daňkem (tu přezdívku měl z obdivu ke staršímu z Ryvolů). Plížáci přinášeli moderní trampský zvuk a díky Wabiho písničkám i nová témata. Finále Porty 71 zaslouženě vyhráli.

Brzy potom se Wabi vrátil domů do Gottwaldova (pro nepamětníky Zlín), oženil se a probíjel se životem jako řidič sanitky. Založil kapelu Rosa a ta pro změnu vyhrála Portu 1974 ve Svitavách. Ale kapela neměla dlouhé trvání a po autorovi Rosy na kolejích se slehla zem. Až v roce 1979, kdy už byla Porta rozrostlá do olomoucké sportovní haly a kdy už dávno nebyla jen soutěží kapel, jsem pozval jako dramaturg Wabiho coby sólistu. Dlouho se bránil a ošíval, ale nakonec přijel a vystoupil. A od té chvíle se rozjela jeho písničkářská kariéra, která trvala čtyřicet let. V některých obdobích ho provázel mimořádný kytarista Miloš Dvořáček.

Wabi jezdil po republice. Na Portě a na svojšickém Slunovratu a Letorostu (jako trampský i folkový písničkář) ve Svojšicích hrál pravidelně a často zajížděl k nám do vždy vyprodaného Klubu na Petynce. Byl to ze začátku dost masakr, publikum bojovalo o každý přídavek, a Wabi pak sedl do auta, jel nocí až do Zlína, kde ráno přesedl do sanitky. Na Petynce si také našel svou druhou ženu Evu, která v klubu pracovala.

A dál už to většinou znáte. Koncertní šňůry, ocenění a vítězství na Portách, průlomové první album a pak ještě řada dalších. Ale také přeryvy invence, choroby a potvora alkohol.

Vždycky jsem Wabiho obdivoval pro jeho mimořádně objevné texty, široký záběr, inteligentní rozhled a humor s nekonečnou zásobou vtipů. Nemám rád různá porovnávání, ale kdybych měl někoho označit za českého Kristoffersona, byl by to jednoznačně Stanislav Wabi Daněk.

Sdílet na...

| Více...

Kam dál?

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

markéta - Dál už to známe velmi dobře

|89.24.50.xxx |18.11.2017 00:28:50

Za 25 let existence velkých festivalů tvé soukromé firmy FOLK a COUNTRY jsi Wabiho s Milošem pozval na svoje akce asi tak dvakrát. Byla to pomsta za to, že Wabi seděl v porotě na Portě, nechtěl jsi platit honoráře a nebo to byl prostě důkaz vašeho velikého kamarádství, o kterém píšeš?

Odpovědět

Tomáš Hrubý

|Manager |18.11.2017 22:14:28

Škoda. Mohli jsme si pod tímto textem zavzpomínat na Wabiho, napsat si, jak jsme se s ním kdo poprvé setkal, kdo jsme s ním a jeho písničkami co největšího zažil, jak ho máme uloženého v srdcích.
Ale nevadí. Jestli mě něco už dlouho štve, tak to, že (téměř) jediné, co plní plochu pro diskuse tohoto webu, jsou odpovědi na soutěžní otázky. Kam se poděly diskuse? – a neopovažujte se mě posílat na sociální sítě. Takže polemická (a pokud možno slušně vedená) diskuse vlastně potěší.
Markéta diskutuje sice slušně, ale férově moc ne. Podpásový je její „vrcholně ironický“ závěr : „prostě důkaz vašeho velikého kamarádství, o kterém píšeš?“. Podvědomě tu podsunuje křiváctví a pokrytectví - jenže Jupp nikde v celém článku o velikém kamarádství nepíše, račte si to přečíst („odedávna blízcí“ cítím jako něco dost jiného). O Wabim píše jako dramaturg, organizátor a publicista o muzikantovi. Díky mu za to. A ten moment z roku 1979 přešel Jupp ještě dost skromně. Na Portě 79 v Olomouci totiž Wabi dostal Zlatou Portu – což byl jistě Juppův nápad – a zážitky z olomouckých pódií ho vtáhly zpátky do dění a odstartovaly jeho zdaleka nejsilnějších autorských pět let.
Co se týče prvních dvou investigativních odhalení, tak podle mého názoru (mohu se i mýlit) to tak nějak klidně mohlo být. No a co? Co se týče toho, že „Wabi seděl v porotě na Portě“, tak bych jenom dodal, že alespoň v letech, kdy byly Zahrada a Porta ve stejném termínu, bylo těžko možné uvažovat o účasti porotce Porty na Zahradě. Porotce, jak známo, se nevzdaluje ze své sesle a těžko si může dovolit takové šílenosti, jako řada kapel té doby (je tu ještě někdo, kdo pamatuje zběsilé jízdy Strážnice – Plzeň – Strážnice?). A k bodu dvě: podle četných, i když letmých svědectví Jupp platil na Zahradě skutečně nižší honoráře, než bylo zvykem, patrně měli účinkující brát jako část honoráře možnost prezentovat se na největším folkovém festivalu. (A většina z nich na to skutečně – byť asi bez velkého nadšení – přistupovala.) Dovolil bych si ještě naznačit možnost třetího, souvisejícího důvodu (opět se jedná o mou pouhou domněnku). Wabi posledních dvacet let nenapsal kromě drobných legrácek skoro žádnou novou píseň: s tím se opravdu nedalo vystupovat každý druhý rok na festivalu, jako byla Zahrada. Naproti tomu jeho oslnivá osobnost FCT barda neomylně přitahovala zástupy fanoušků, takže byl žádán jako headliner menších a středních festivalů, kde určitě dostal honorář takový, jaký chtěl. Nepotřeboval si ho vybírat „nefinančně“ účastí na Zahradě. Takže se prostě Zahrada (Jupp) a Wabi Daněk - domnívám se - moc nepotřebovali. No a co? Ubírá to někomu z nich na důstojnosti? Nemohl snad proto Jupp napsat vzpomínkový text o Wabim?
Ale stejně jsme si tu měli radši povídat o Wabim… Škoda.
-toh-

Odpovědět

Člen redakční rady

Krtek

|2a00:1028:8b40:.xxx |21.11.2017 05:29:03

Díky, Tomáši.
Ono těch vzpomínek na Wabiho nikde moc nebylo, ale přitom všichni cítí, že odešel NĚKDO.
Plížáka ani Rosu jsem nezažil. První deska bylo zjevení. Přízrak z jiného světa, jiné doby. A furt je. A ty písničky, nejlepší z jeho tvorby. Fotky a Ročník 47 jsou možná generační výpovědí, ale až o generaci mladší, je ctím a cítím snad stejně.
Hudsonské šífy hrané Echtem dokazují, že chlapácká píseň je chlapácká píseň a dá se hrát i rockově.
A Listopad a Rosa? Dokážete si představit svět bez Amazonky, Lodnického lamentu, Tří křížů, Bedny od whisky, Za svou pravdou stát, Mlýnů, Kocábky? Tak tam patří i Listopad a Rosa.
Jsem za těch pár koncertů s Wabim rád, i když kolem roku 89 jsem zažil pár, kdy neměl náladu. Zato poslední můj zážitek z 80. narozenin Jiřího Tichoty, kdy Wabi dokázal rozezpívat Sportovní arénu, je nezapomenutelný.
Bohužel, "těm fotkám nijak neublížil čas" je sice pravda, ale "čas inkasovat chodil kolem nás" si vybral. Doufám, že si tam nahoře Wabi s kpt. Kidem udělají řádný mejdan a budou hrát do kuropění.

Odpovědět

Belmondo

|Manager |21.11.2017 15:08:57

V sobotu jsme seděli na o mnoho veselejší akci a přišlo to úplně samo, muzikantům se Wabiho písničky samy sypaly do kytar a z nich ven a hrálo se a zpívalo dlouho… A mě kmitaly před očima obrázky. Třeba nahrávka na magnetofonovém kotouči z Podřevnického verpánku, kam Wabi dojel ze Sokolova a jen tak při řeči okomentoval písničku: „Dnes v noci jsem dopsal písničku, kterou věnuju tady místním klukům, se kterýma jsem jezdil….“ A tak někde v těch hromadách, ze kterých už to asi ani nikdy nepřehraju mám první Ročník 47… Blýskl se mi tam rozzuřenej Wabi na Muzice nahánějící do auta značně rozveseleného Miloše Dvořáčka, který se nechtěl hnout od děvčat na štábu. Nebo naše letitá debata o dnes už trochu komickém vstávání při Rose na kolejích. I o tom proč se Wabi na řadě akcí, které o něho měly zájem, neobjevoval, ale to by už nebylo o něm (nebo hlavně o něm). A kromě jeho vlastních historických pecek, které už nikdo nikdy nevygumuje pro mě odvedl neskutečný kus úžasné a skvělé práce, když přiblížil Skunkovy písničky spoustě lidí, kteří o nich neměli ani tušení. A nakonec každej si může přidat svůj střípek nebo zazpívat. Máme co.

Odpovědět