Emmu Smetanu a Jordana Haje mám ráda. Naposled jsem je slyšela v létě při venkovním vystoupení na střeše budovy Radost. Tam panovala uvolněná atmosféra, provoněná hippie stylem, teplým letním večerem a taky lepším chováním návštěvníků.

Malé, útulné prostředí oblíbeného vršovického klubu, kde se odehrával úterní koncert, byl zaplněný do posledního místa. O to rušivější bylo věčné klábosení návštěvníků, kteří si zřejmě spletli akci s diskuzním kroužkem s přáteli. A tak jsem neustále pendlovala, abych vychytala co nejlepší zvuk a nebyla rušena věčným ševelením. Lhostejné chování těchto jedinců mě mrzí nejen kvůli dalším fanouškům, ale také kvůli samotným interpretům. Jejich skladby jsou většinou intimnějšího, komorního rázu, a je tedy potřeba jim dát dostatečný klid.

V bojovou hru se později proměnil i šatní prostor. Během večera zde totiž rupl věšák, a tak odchod z klubu probíhal ve stylu kdo si najde svůj kabát, vyhrává. Ale dost negativ.

Vše odstartovala Jordyho písnička "A Perfect President", kterou jeho partnerka podpořila vokálně. Ta ostatně byla po celou dobu na pódiu, ať už se jednalo o její, jeho či společný repertoár. Ten mimochodem letos v červnu vyústí v desku.

To není jediná novinka. V doprovodné kapele došlo k několika změnám. Místo Givinara zde hraje kytarista Petr Škarohlíd, za klávesy se po Adamu Novotném, který nyní hraje s Hentai Corporation, postavil Jiří (jeho příjmení mně bohužel uniklo).

V setlistu zazněla i "Dream On", kterou Emma v souvislosti s aktuální politickou situací označila za "nejvíc mimo". Skladbu o mírumilovném světě napsala před třemi lety. Teď je vše jinak. Jordan se v pauzách snažil být celkově ukecanější, ač to někdy trochu drhlo a působilo nuceně. Celkově byl z jeho slov znát strach a rozčílení z války na Ukrajině. Vyjádřil nejistotu nad tím, do kdy se bude vůbec moct ještě hrát. Do barev ukrajinské vlajky byla mimochodem laděná také světla - toho si oba všimli až v průběhu vystoupení, evidentně to tedy nebylo v jejich kompetenci.

Jordy přidal hořký povzdech, že si připadá jako vědma. Debutoval písní "The End Of The World", kterou napsal, když byl s Emmou v Paříži a hořela katedrála Notre-Dame (všem se jistě vybaví její proslulé selfie). Poté následovalo dvouleté covidové období a nyní válka. Svěřil se, že nyní se tak trochu bojí tvořit nové songy, aby opět něco nepřivolal...

V setlistu nechyběla ani "By Now". Soutěžní skladba v klání o postup do mezinárodního kola Eurovize, sklízí i nadále úspěchy. Jak prozradil Jordan, patří tento kousek od února mezi pět nejhranějších českých songů v tuzemském éteru. Což je velký úspěch, protože se do top třicítky dostal jako jediný cizojazyčně zpívaný.

Zazněla i komorní "Why Do You Still Like Me", v níž se Emma doprovodila na klavír. Píseň složila před dvěma měsíci na chatě. Prozradila, že sice není úplně dokončená, ale je v takové fázi, kdy nám ji už chtěla představit. V závěru Jordy pochválil publikum, že krásně voní parfémy, že obvykle to bývá opačně.

Budu se možná opakovat, ale baví mě, jak Emma Smetana a Jordan Haj fungují nejen jako partneři, ale i jako hudebníci. Našli se, patří k sobě, je to vidět i na tom, co dělají, co z nich vyzařuje. Jsou svěžím závanem v populární hudbě. Navíc Jordyho hlas patří k těm nejcharismatičtějším, co můžeme u nás slyšet, a já si troufám říct, že má před sebou ještě slibnou budoucnost.