RECENZE: Hráli a hráli, až ho nahráli. Muse poslepovali chladné album

Zamýšlené „greatest hits, sestavené ovšem z nového materiálu“ se ovšem nekoná. Přesněji řečeno, druhá část této charakteristiky sedí, čerstvý materiál to je. Jen ty hity se jaksi nedostavily. Album Will Of The People navíc působí zmatečně, postrádá vnitřní soudržnost. Jako by ho skupina ve snaze neopomenout nic ze své minulosti halabala snýtovala a v potu tváře sešroubovala. Ale do její chatrné konstrukce zatéká a rozpadá se pod rukama.

Úvodní Will Of The People je glamrocková dupárna jak od Garyho Glittera, včetně dobově znějících syntezátorových linek. Compliance pro změnu v úvodu oprašuje klávesové rejstříky jak z 80. let, sloky používá jen jako přemostění k tklivému refrénu. Zapomenutelná písnička bez jakýchkoliv ambicí.

Liberation je od začátku do konce pocta (nebo vykrádačka, záleží na úhlu pohledu) kapele Queen, což nechť každý přebere dle svého gusta a hlavně vztahu k téhle čtveřici. Nepatříte-li k jejím apologetům, klidně si tuhle skladbu odpusťte. Bohužel ani po ní ale nenásleduje nic, co by přimělo zbystřit pozornost. Won’t Stand Down stojí na omlácených nu-metalových riffech a Bellamyho přepjatém zpěvu.

8 fotografií

Zde se Muse ohlížejí za zvukem svých nejstarších alb, kde se jim v kombinaci rockové výbušnosti a hymnické melodičnosti dařilo mnohem lépe. Skladba navíc negraduje, nepřináší žádný emoční vrchol a končí divně useknutě, jakoby si s ní kapela nevěděla rady.

Will Of The People 30 % Muse

Slibně nazvaná You Make Me Feel Like It’s Halloween by ráda zněla jako něco, co vypadlo z Jacksonova Thrilleru, ale místo toho jen snaživě oprašuje bazarové haraburdí a snaživě se ho snaží prodat jako vzácnou starožitnost. Zapomeňme na to a raději si poslechněme skladbu This Is Halloween z báječného animáku Ukradené Vánoce Tima Burtona, která má přesně tu atmosféru, jíž chtěli Muse zřejmě dosáhnout.

V Kill Or Be Killed na tu kapela alespoň trochu dupne, byť se nelze ubránit úsměvu nad tím, že tuhle písničku charakterizuje jako industrial. Někdo by měl panu Bellamymu vysvětlit, že jenom na důraznějším rytmu a skřípavých kytarách tenhle žánr rozhodně nestojí.

Co ještě dodat? Muse se rozhodli udělat nové album, tedy hráli a hráli, až ho nahráli. Je blyštivé, pompézní, patetické, zdánlivě se v něm stále něco děje, ale v jádru je mrtvolně chladné. Bez vášně, zaujetí. Úkol splněn, odškrtnuto, jdeme dál.