22.6.2010 | Autor: Josef Rauvolf

Universal (32:21)
Nelze než smeknout – jen si to představte: víte, že v podstatě umíráte, přesto kývnete na nahrávání alba, o jehož vydání téměř s jistotou víte, že bude posmrtné. Co vede člověka (záměrně nepíši umělce) k tomu, aby svůj odcházející čas věnoval právě této činnosti? Johnny Cash měl jasno, a nejspíš nám prostě chtěl zanechat své poslední poselství. Jaké je? Odhlédneme-li od hudební stránky věci, není těžké najít jednotící linku všemi texty – je jí pokora, smíření s blížícím se koncem, víra. Tou přitom myslíme víru lidskou, člověčí, i s vědomím Cashova hlubokého křesťanství. Jakou sílu musel v sobě Cash mít, aby, nedlouho po smrti své ženy, zpíval verše o tom, že smrtí nic nekončí? A nejen zpíval, ale skutečně prožil, aby jim věřil... Při vší úctě ke všemu, co za svůj dlouhý a plodný život natočil zůstává možná právě tahle deska pomníkem největším. I třeba proto, že Cash musel vědět, že již žádné „příště“, kdy by mohl své chyby napravit, nebude...

Zlatý hřeb: Aloha Oe
Zní to: ... a bude znít!

Body: