O tom, jak nenahraditelný post Michal Pavlíček zaujímá ve světě české hudby, velice dobře referovala letos vydaná obsáhlá, ale nikoliv zcela vyčerpávající kompilace "Faces". Ta přinesla spoustu mnohdy docela raritních nahrávek a připomněla i projekt Big Heads. Ten se pod těmi slavnějšími protagonistovými působišti poněkud ztrácí. Deska z roku 1992 spojila ve studiu vedle Pavlíčka taky baskytaristu Jiřího Veselého a bubeníka Jiřího Zelenku a společně stvořili eponymní album, které dodnes v jistých kruzích platí za kultovní. Oprávněně.

Výhradně instrumentální počin o jedenácti položkách je výletem celé trojice do muzikantského světa, který jde zhruba zarámovat škatulkou progresivního rocku. Běžné rockové hranice ale s velkým gustem překračuje - tu k metalu, tu k jazzu, tu k folkovým ozvěnám. Zjednodušeně řečeno - odráží se v něm bohaté zkušenosti všech členů sestavy, již si vyloženě libují v tom, že si pro sebe stvořili místo, které nezná omezení.

I proto tu může (jako ve skladbě "Face To Face") zaznít - a prosím pěkně velmi těsně za sebou - avantgardně rozbitá chaotická pasáž a funky basa. Může se tu míchat jazz a metal (jako v "Pipe of Jazzy Metal") i nerušeně snít v typicky pavlíčkovských instrumentálkách "One Day In the Park By the Golden Gate" nebo "Lonely". Kompozice tu skutečně hovoří beze slov, jsou neseny výraznou, nikoliv ale exhibující virtuozitou všech zúčastněných. S nápady pracují citlivě, nekonečnými možnostmi hudebního světa, který stvořili, se nenechávají strhnout.

Nejlepší zprávou je, že tohle bezejmenné dílo po těch téměř třiceti letech ani nezestárlo. Skladby jsou nadčasové a dodneška si uchovaly tu svěží evokativnost. Všichni zde slouží celku, žádný z muzikantů nestrhává pozornost jen a jen na sebe. Jakkoliv je tu Pavlíčkova kytara dominantním melodickým nástrojem, věci hodné pozornosti člověk najde i ve spodních vrstvách nahrávek. Citlivý remaster pro vinyl naštěstí nic z detailů neskrývá, každý z nástrojů má svůj prostor, celek má hutnost i potřebné pečlivé vykreslení detailů těchto strhujících zvukových krajin.

Michal Pavlíček vždycky svou kytarou doslova maloval. Projekt Big Heads mu dal nejen skvělé spoluhráče, ale i prostor, aby se mohl do sytosti vyřádit. Přesto je výsledek až zázračně skromný - a i po letech platný.