Jeho píseň o velké překážce se jmenuje Můj Taxis. Pro zpěváka, který v listopadu 2002 utrpěl mozkovou mrtvici, má symbolický význam.
Václav Neckář rázem zapomněl pět set textů písní, které od 60. let zpíval.
"Zapomněl jsem lidovky i naši hymnu. Učil jsem se znovu mluvit. Muselo to postihnout zrovna mě, který byl tak ukecaný. Dostat se přes všechno, vrátit se na pódium a nazpívat nové písně, to byl můj Taxis," dodává zpěvák.
Václav Neckář byl vždy přesvědčivý v baladách. Písně Kdo vchází do tvých snů, má lásko nebo Nautilus po něm chce publikum dodnes. Nezapadlo ani jeho proslulé dvojalbum Planetárium nebo trilogie Příběhy, písně a balady.
Na novince Oči koní se mohl opřít o dar baladického vypravěče i o smysl pro humor. Album totiž rámují a odlehčují sebeironické písně Jsem tady já a Zloději koní, jejichž svižné tempo zní v kontrastu k pomalejším songům.
"Chtěli jsme desku vydat do 3. dubna, kdy bude zahájena dostihová sezona ve Velké Chuchli. Nakonec jsme to stihli," říká Neckář, který novinku v tento den na chuchelském závodišti pokřtí.
Když byl areál při povodních zaplavený, věnoval zpěvák na obnovu závodiště významnou částku, jejíž výši si nechává pro sebe.
S povodněmi souvisí příběh jeho nové desky. Studio v Řevnicích, ve kterém pracovali textař a producent Zdeněk Rytíř a zpěvákův syn Václav, bylo v létě 2002 vyplaveno. "Studio sice vystěhovali do prvního patra, ale dva roky se tam nedalo nic dělat. Až od podzimu 2004 jsme mohli na desce pracovat," říká Neckář.
Deska Oči koní dozrávala několik let. Václav Neckář a jeho dlouhodobí spolupracovníci Zdeněk Rytíř, Ota Petřina či Jan Neckář postupně nashromáždili asi třicet písní včetně Ódy na koně, Písně pro jockeye nebo Plavení koní, které vznikly na texty Jana Schneidera.
"Původně jsem nemyslel, že to bude deska o koních, ale ono to pak vyšlo samo od sebe," říká zpěvák, který si vybral i skladbu Seno a stáj. Ta pochází z jeho oblíbeného filmu Smrt v sedle. "Píseň Seno a stáj jsem vždycky chtěl zpívat. Je o koních, kteří člověka podrží. Dlouho jsem ji nemohl nahrát, autor hudby Evžen Illín odešel v roce 1968 do Švýcarska. Teď jsme se k písni konečně dostali," říká zpěvák.
Ostatně Václav Neckář s koňmi vyrůstal, ošetřoval je. "Jako děti jsme s bráchou bydleli v Ústí nad Labem. Na prázdniny jsem jezdil na statek pod Špičákem na okraji Mostu. Měli tam dvacet krav, kozy a dva páry koní. Pásl jsem je, vždycky jsem spal v seníku nad maštalí. Od té doby mám koně rád," říká Václav Neckář.
V bukletu alba děkuje lidem i koním, které potkal. Fotka jednoho z nich, dostihového šampiona Koroka, se stala součástí alba.
"Měl jsem možnost svézt se v sedle trojnásobného vítěze Velké pardubické Koroka, který mě bezpečně dovezl z vyjížďky zpátky v sedle. Na ten zážitek nezapomenu," říká zpěvák.
Už v sedmdesátých letech si lidé stájí opisovali jeho baladu Perla o "nejkrásnějším koni, který mě kdy v sedle nosíval". Píseň byla na desku zařazena jako bonus.
