RECENZE: Olivia Rodrigo na druhém albu Guts zažívá zenit své kariéry

Jedno je třeba si říct hned na úvod – Sour i přes několik strhujících hitů nebyla „definitivní“ nahrávka, kterou by bylo obtížné překonat. Určité rezervy tu byly, album znělo místy poněkud překotně, uspěchaně, jako kdyby Olivia Rodrigo chtěla vychrlit za každou cenu vše, co má na srdci.

Guts se nesnaží znít jinak nebo lépe než Sour, je to znovu kombinace kytarových riffů, chytlavých melodií, upřímných textů většinou o zpackaných vztazích a Oliviina energického zpěvu. Jenže právě v té přesně vyvážené směsi bezprostřednosti, něhy a vášně je zpěvaččina největší síla a bylo by pošetilé na tom chtít něco měnit.

Guts 80 % Olivia Rodrigo

Na druhém albu občas zaznívají reminiscence na debut, například skladba The Grudge hudebně navazuje na Drivers License. Ale s tím by si lámal hlavu málokdo, protože i na Guts je Olivia Rodrigo svá, plná vzrušující energie, kterou svého času vyzařovala Avril Lavigne nebo Alanis Morissette.

Do živého tne už otvírákem All-American Bitch a pak už je to strhující jízda lemovaná velkými refrény – největším favoritem je jasný hit Get Him Back!, který bude živě bourat sály – niternými baladami bez špetky uslzené sebelítosti, sympatických pomrknutí směrem k britské nezávislé scéně, viz Pretty Isn’t Pretty, která díky ladné basové lince zní jako něco od raných The Cure nebo New Order.

Těžko soudit, zda je Guts lepší album než Sour. V jednotlivostech je možná o něco dotaženější, celistvější. Někdo může oponovat, že Sour bylo ryzejší a autentičtější, ale může to být jen díky tomu, že to bylo „poprvé“. Každopádně nemá smysl spekulovat, jak se bude zpěvačka prezentovat na případné třetí desce. Na Guts je Olivia Rodrigo tady a teď. Ve zřejmém zenitu své kariéry.