FOLKtime - Vaše brána do světa folku

aneb V dlaních země a podmanivých melodií

Romana Horkého a Kamelot jsem naživo už dlouho neviděl. Míjení nebylo záměrné – někdy se prostě seběhne moc věcí najednou (všichni něco nestíháme). Navíc jsou jejich skladby často slyšet v různých médiích, takže kontakt ztracen nebyl. Proto jsem se rád vydal ve středeční večer 27. března na brněnskou Musilku (tedy KS Omega) a po úvodním poklábosení s kamarády čekal události příští.

A začaly se dít věci. Roman dobře zvládá magii práce s publikem, takže úvod byl blíže trampské klasice. Ale další dvě vypalovačky jako by přišly z některého centra moderní country. Nevím, zda to dělají kytarové rify Romana Horkého či Viktora Porkristla, baskytara Tomáše Vunderleho Koudelky, nebo velmi dobře v melodiích usazené bicí Vladimíra Třebického či klávesy Karla Macálky, ale bylo to něco úplně jiného, než jsem v duchu od Kamelotu čekal. A bylo to velmi dobré.

Romanovy texty mají široký rozsah témat – od pocitů z čistě přírodních, dalo by se říci pravověrných trampských témat, přes odkazy do historie vzdálené i nedávné, až po reakce na dění současné. A k tomu se váže přesně zvolené hudební téma i styl, které téma písničky shrnuje a podtrhuje. Výzva k zachování přirozeného přírodního rázu krajiny řeky Oslavky v Posledním ráji je sice velmi plamennou výzvou, ale v koncertním podání je její naléhavost ještě umocněna civilním podáním Kamelotů. Večer obsáhl skladby z nového CD Země tvých dlaní, podle Romanova průvodního slova snad tématy více věnovaného ženské části publika. Naštěstí na naše bardy nedoléhá modernistická módní vlna kampaní „me too“, takže se nemusí bát oslavy ženství v různých podobách – což je dobře. I téma písničky Nezapomeň na mne staví na vztahu a smutku, které mohou soužití mužů a žen provázet.

Výletem do historie bylo připomenutí památky dvou oslavanských skautů a trampů Josefa Dřevikovského a Jana Hlaváče, kteří v době předválečné postavili dodnes na Oslavce stojící boudu „Kačina“ a kteří byli válečným běsem zasaženi a popraveni za odbojovou činnost. Z jiné doby, ale ve své síle opět velmi lidský příběh je ukrytý v písničce Borodino, s tématem dopisu důstojníka Napoleonovy armády, který se ocitl ve víru porážky v ruských pláních.

Od temné historie se k potěše publika v zaplněném sále Musilky konal návrat ke známých skladbám, ve kterých si mohlo i zpěvné publikum zabroukat s pódiem. Takže se objevila Země antilop a večer se vrátil k dalším tématům ze zpěvníku Romana Horkého a Kamelotu a dal prostor výborným vokálním a instrumentálním výkonům.

Závěr a přídavky byly více v režii publika – Zachraňte koně jsou diváky stále chtěným kouskem. Ale písničky Kamelotu jsou sice zpěvné a uchu publika lahodící, leč jak si zpěváci z publika uvědomili, nejsou jednoduché na interpretaci. Ale celkovému skvělému dojmu z večera to neublížilo a rozhodně to bylo dobrou přípravou na poslední březnový večer, kdy se Roman s Kamelotem vypraví na pódium Lucerny. A pro mne znamenal večer také impuls k dlouho odkládané cestě do údolí Oslavky.