Švédská kapela Opeth proslula v minulosti skvělou kombinací death metalu se silnými progresivními vlivy a s neodolatelným growlingem frontmana Mikaela Åkerfeldta. Během posledních desek se ovšem znatelně vyklidnila a nejinak je tomu v případě nového počinu, který nese jméno In Cauda Venenum.
Opeth vznikli již v roce 1989 ve švédském Stockholmu, tou dobou však hráli ryzí death metal a dokonce i pozice zpěváka byla jiná – tehdy ji zastával David Isberg. Ten se (poněkud překvapivě) věnuje i elektronické hudbě a DJingu. Slavnější Mikael Åkerfeldt ho vystřídal krátce poté. Tou dobou měl už zkušenosti z kapely Eruption, kterou založil ve věku pouhých 14 let. S Opeth přišla řada kvalitních desek a Åkerfeldta krátce poté znaly tisíce fanoušků kvalitního metalu jako skvělého zpěváka v čele technicky dokonalé kapely.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Steven Wilson aneb Muž, který žije progem
V posledním desetiletí kapela opustila území tvrdého a nekompromisního progresivního death metalu, cestě posluchačsky náročnější hudby však zůstala věrná. Nová deska In Cauda Venenum pak není výjimkou. Jedná se o zvukově čistý a instrumentálně skvěle zahraný prog. Opeth však nejsou žádnými epigony. Z jejich hudby je sice slyšet láska a čest ke klasickým kapelám typu King Crimson, Gentle Giant nebo Genesis – zachovávají si však vlastní tvář, se kterou fanoušky provázejí krajinami plnými důmyslných harmonií a skvělých hudebních výkonů.
Zpěvák a hlavní tvář skupiny Mikael Åkerfeldt dávno rezignoval na tvrdý a hrozivý growling, místo toho raději znamenitě pracuje na svém čistém vokálu. Mimo posledních desek domovských Opeth tak ukázal v projektu Storm Corrosion, na kterém pracoval spolu se svým progresivním přítelem Stevenem Wilsonem. Ten v minulosti Opeth pomáhal s produkcí. Od těch časů se toho ovšem hodně změnilo a dokonce i v samotné kapele se stihly vyměnit osobnosti na postech bubeníka a druhého kytaristy.
Čtěte také: Australští King Gizzard se na nové desce vydali cestou thrash metalu
Deska In Cauda Venenum je zajímavá na první pohled už tím, že byla nahrána ve švédské i v anglické verzi. Je tedy jen na posluchači, zdá dá přednost rodnému jazyku těchto severských muzikantů, nebo poněkud srozumitelnější možnosti. Podstatné ale je zejména to, že se jedná o zřejmě vůbec nejpropracovanější a zvukově nejčistější počin z celého období od odchodu ze světa metalu. A je to jasné už od první skladby, kterou je epicky naladěná Garden of Earthly Delights. Dál následuje jen nevěřícný úžas nad tím, jak brilantně si muzikanti z Opeth rozumí se svými nástroji a hlavně sami mezi sebou. Posluchači progresivního rocku by v každém případě měli zbystřit, neboť se zcela nepochybně jedná o jednu z nejlepších desek, které v tomto žánru letos vznikly.
