Vydáno 22.03.2024 | autor: Aleš Materna
Pokáč odehrál tři po sobě jdoucí vyprodané koncerty v pražském Lucerna Music Baru a ukázal, že i z na první pohled obyčejného komorního folkového vystoupení lze učinit zajímavou a v mnoha ohledech výjimečnou událost. Zatímco v první polovině koncertů bavil publikum vyprodaného klubu sám s kytarou či ukulele, ve druhé se spojil se členy smyčcového kvartetu, který dodal jeho písním novou dimenzi.
Ačkoliv dokáže vyprodat i ty největší arény u nás či na Slovensku, mnohem více miluje Pokáč atmosféru menších klubů. A vzhledem k jeho popularitě a renomé si může dovolit uspořádat v některých své koncerty i tři dny po sobě, aniž by se musel obávat, že by bylo na některém z nich poloprázdno. Jeho písničky si totiž oblíbili fanoušci napříč generacemi, takže nebylo v útrobách Lucerna Music Baru výjimkou vidět množství malých dětí v doprovodu rodičů, ale i babiček a dědečků, mačkajících se pod pódiem a na balkónech. Však se také jeho nejnovější nahrávka jmenuje Rodinné album a název zcela odpovídá tomu, o čem a pro koho na svých show zpívá.
Náměty jeho písniček jsou často na první pohled banální situace ze života, které však díky chytlavým slokám i refrénům, a hlavně ironickým textům dokáže podat nejen sugestivně, ale hlavně vtipně, takže je skoro nemožné alespoň nějaké jeho skladbě nepropadnout a nezpívat si ji společně s autorem. Takže zatímco úvodní song Co z tebe bude popisuje vtipně podané obavy rodičů o svého potomka a jeho budoucnost, následující V lese zase frustraci některých mladých lidí zvyklých na neustálou přítomnost moderních technologií při procházkou v přírodě. Rodinný typ naopak vypráví příběh muže po třicítce, který se rozhodl založit rodinu a obklopen manželkou, dvěma malými dětmi a rodinným domem, se ve volném čase věnuje činnostem tak typickým pro roli „otce na mateřské“, čili grilování, nakládání okurek nebo vyhledávání nabídek travních sekaček na internetu.
Pokáčův koncert se skládal z dvaceti písniček, z nichž prvních dvanáct odehrál sám jen za doprovodu kytary či ukulele, a ačkoliv třeba songy Cowboy nebo Matfyzák na discu mám radši v jejich studiové verzi doplněné moderními celokapelovými aranžemi, i jejich úsporné akustické verze vyzněly velice dobře. Přakvapením pro mě byly starší písničky které jsem slyšel prvně, jako Rád chodím na poštu a prý úplně první Pokáčův „protest song“ Pohádka, vtipná parodie na princeznu a prince bojujícími s ďábelskými démony, v tomto případě drogami ve všech jejich podobách. Vtipně a osvěžujícím dojmem také působilo zařazení krátkých básniček, které zpěvák přečetl ze své nedávno vydané sbírky básní.
Pokáč rozesmál plzeňskou Šeříkovku
A pak se na pódiu zcela nečekaně objevila čtveřice mladých můžů ze smyčcového souboru Unique Quartet, aby v často nečekaných aranžích doprovodili Pokáče a jeho písničkám dodali zcela nový, netradiční rozměr. Obzvláště hned úvodní Vlasy, které umělec zazpíval bez kytary jen za doprovodu smyčců, zněly úchvatně, ale i v dalších písních jako Praha, Úplně levej a v závěrečných Kočka a Vymlácený entry byly řádným osvěžením už řádně profláklých fláků, takže spousta fanoušků musela svou pozornost rozprostřít mezi zpívání známých textů a sledování/poslouchání netradičních aranžerských kliček. V závěrečných přídavcích pak ještě zazněly Padá hvězda za svitu hvězd z mobilních telefonů a píseň Jaroslava Uhlíře Severní vítr.
Koncert ukázal Pokáče ve velice dobré formě, ať už pěvecké či hráčské, jeho vtípky mezi písničkami byly zábavné, ovšem nikoliv vyčpělé, a spojením s Unique Quartet dokázal, že nepřešlapuje na místě (ač by vzhledem ke své oblibě a množství známých hitů klidně mohl), ale snaží se o vývoj a oživení svých koncertů a neustále přemýšlí nad tím, jak v zásadě jednoduché kytarové popěvky aranžérsky vyšperkovat a obohatit. A to není vůbec málo. To je sakra dobrý přístup, aby se časem nestal zcela fádním a monotónním písničkářem, což se stalo osudným mnoha jeho kolegům.
Text: Aleš Materna, foto: Tony Flunkey (FB Pokáče)
Témata: Pokáč, Jan Pokorný, Lucerna Music Bar
0,00
čtenáři
hlasuj