RETRO 2000 | Tomáš Klus: Písničkář je zpívající názor

Už názvy skladeb jako Markétce nebo Malčik napoví, kdo jsou tvé vzory…
Neskrývám, že album je poděkováním panu Nohavicovi, mistru Krylovi a Petru Fialovi z Mňágy a Žďorp, kteří měli velký vliv na mé písničkářství. Jsou pro mne stěžejními osobnostmi.

Co se ti líbí například na Nohavicovi?
On je jedinečný tím, jak se chová k davům lidí, kteří chodí na jeho koncerty. Líbí se mi jeho pokora před nabitou Lucernou, jaké jsem byl svědkem na pražském koncertě. I jeho písně – kdybych já napsal jednu z jeho řadových skladeb, tak ji považuju za svůj megahit.

Příběh českého hitu: Tomáš Klus – A pak

Tvůj vztah ke Krylovi už je jasný z toho, jaké písně jsi napsal pro film Anglické jahody.
Proto jsem zařadil Malčika i na novou desku. Jsem rád, že se díky té skladbě moji vrstevníci dozvědí o Karlu Krylovi. V minulosti jsem se už setkal s tím, že se mě někteří lidé ptali, koho že to mám na ploše počítače. Na vystoupení v Nošovicích se mi stalo, že v publiku byl šestiletý chlapec, seděl otci na ramenou, zpíval moje písně a doslova řval při Malčikovi. Když jsem s jeho rodiči mluvil po koncertu, řekli mi, že od čtyř let frčí na Krylovi. Nádhera!

Zdá se, že alespoň někteří posluchači opět chtějí nalézt v hudbě něco víc než jen zábavu.
To je dobře, protože před tím, kam svět směřuje, by měli varovat právě písničkáři. A jsou-li posloucháni, mohou být také vyslyšeni. V tom vidím poslání písničkářů. Je fajn lidi bavit nebo zpívat o lásce, což vzhledem ke svému věku dělám taky, ale už se snažím být i aktuální a hovořit o jiných tématech. Písničkář je zpívající názor.

Už jsi dokonce stačil vydat zpěvník s názvem Já písničkář. Znamená to, že ses definitivně rozhodl nebýt sportovcem a hercem, ale zpěvákem?
Moje sportovní kariéra je pryč. Co se týká herectví, jsem na DAMU a hraju ve školním divadle DISK. Baví mě to. Více inklinuju k divadlu než k filmu, který se podle mne příliš přiklonil k zábavě. Jen nevím, jestli jsem dobrý adept na divadelního herce, jestli v sobě mám tolik ochoty se mu úplně odevzdat. Kdybych si musel vybrat jen jedno, zvolil bych zpívání.

Abychom nezamluvili ten zpěvník…
Vydavatelství Albatros mi původně nabídlo vydání deníku, který píšu na svých stránkách. Mně by to přišlo jako výsměch všem českým spisovatelům, kteří vydali knížku u Albatrosu, tak jsme se dohodli na zpěvníku. Mám hroznou radost, že jsem ho mohl věnovat Nohavicovi a Krylovi. Pan Nohavica ani neví, že byl prvním člověkem, který mi kdy věnoval knihu. Bylo to v těšínské sokolovně po jeho koncertě, kdy jsem od něj dostal zpěvník s věnováním. Bylo mi devět let.

Příběh českého hitu: Tomáš Klus - Nina

Jak se ti hrálo jako čestnému hostu koncertu Jany Kirschner v Praze?
Byla to super neuvěřitelná atmosféra. Její publikum je podobné tomu, jaké se snažím mít já, tedy takové, které si jde na koncert poslechnout texty a radovat se z toho, že sdílí čas se svým interpretem. Žádná velká rozjařenost. I potom na baru byli všichni příjemní, nikdo nebyl příliš familiérní, což mi nahání husí kůži.

Parazit v Národním

Ty si na nezájem publika stěžovat rozhodně nemusíš. Koncert na konci října ve Švandově divadle je dlouho dopředu vyprodán.
To je skvělé. Vzpomínám si, že když jsem před necelými dvěma lety křtil debutovou desku v pražském Platýzu, prosil jsem známé, aby vůbec přišli. A teď ani nemám kamarády kam posadit. To je neuvěřitelné, jako ve snu. Proto jsme přidali ještě jeden koncert.

Desku jsi natočil s Jirkou Kučerovským, se kterým i společně vystupuješ. Co bys na něj prozradil?
Já jsem autorem písní, textu i hudby, ale i když jsem našel tu drzost se tím živit, nejsem muzikant. Umím několik akordů, které jsem si oblíbil, ale Jirka hraje mistrovsky a dává mým písničkám takový ten pel umění. Jinak by to byly odrhovačky. Vlastně na něm tak trochu parazituju.

Jak ses cítil v Národním divadle jako host Hany Hegerové na vystoupení u příležitosti jejích 77. narozenin?
Myslel jsem, že turné s Chinaski bylo vrcholem všeho, co mě mohlo potkat, a najednou tohle! Byla to nádherná kombinace kouzla její osobnosti s magií Národního divadla. Ta paní je neuvěřitelná, lidi jí viseli na rtech takovým způsobem, že to nikdo jiný nedokáže. Navíc nás dokázala uklidnit. Ze zlaté kapličky byl nervózní i Jirka, a to je velký pankáč. Paní Hegerové bych nemusel stát ani za pozdrav, ale ona mě hrozně v zákulisí podržela. Byl jsem stočený do klubíčka nervozitou, ona přišla, sedla si ke mně, chytla mi ruku a říká: „Já mám takovou trému, že bych tam nejraději nešla. Co vy, Tomáši?“

Text původně vyšel v časopise Report č. 10/2009. Znovu ho vydáváme při příležitosti výročí patnácti let od jeho vydání alba Hlavní uzávěr splínu Tomáše Kluse.

Text: Roman Jireš, foto: Jiří Turek, Barbara Falgeová
Témata: Tomáš Klus, Jiří Kučerovský, Hlavní uzávěr splínu, DAMU