Muž dvou tváří, který na pódiu bez zábran hypnotizuje davy v androgynních kostýmech, v civilu plaše hovoří o svých uměleckých vizích a o zítřejším koncertě v pražském klubu Sasazu.
Přestěhoval jste se prý do nového studia ve staré tovární budově, co je to za místo?
Právě teď tu sedím. Je to veliká, stará a strašidelná betonová budova vodárny ve stylu Bauhausu. Je v dezolátním stavu. Stojí na okraji Berlína, uprostřed krajiny, nikde ani živáček. Ale chci, aby byla místem otevřeným umělcům. Mojí ideou je vybudovat tu jakousi uměleckou komunu. Interiér budovy je skvělý pro tvorbu, zkouším tu a nahrávám, mohou tu malovat výtvarníci, můžeme tu natáčet experimentální filmy, zkrátka chci vybudovat tomuto místu renomé. Už teď sem docházejí dva umělci a rád bych časem přizval další.
Na tomtéž místě i žijete?
Pokud byste to nazval slovem žít, pak asi ano. Tak často cestuji, že tu nemohu trávit mnoho času. Vodárna pro mě spíš představuje luxus mít se kam vrátit po cestách. Mám tu ale většinu svých věcí, takže asi tu bydlím.
Má budova nějaké jméno?
Ano, vlastně jí říkám Volti (smích). Je to skoro jako jméno pro domácí zvíře...
V souvislosti s novou deskou jste uvažoval o různých způsobech vydání. Nyní je novinka Kingdom of Welcome Addiction venku, takže co na ní můžeme všechno najít?
Základní verze je velmi klasické CD. Ale okolo samozřejmě nabízíme spoustu vedlejších bonusů. Snažíme se experimentovat s virtuálními produkty. Nabízet těm, koho deska zaujme, cosi navíc. Například singl Tear Garden jsme vydali ve speciální DIY edici. Desky jsem doma sám vypálil a podepsal.
Často poskytujete část své tvorby fanouškům zdarma po internetu. Věříte v podporu publika, které bude ochotné vstoupit do světa I AM X. Daří se vám tento koncept?
Ano, zatím naši fanoušci skvěle chápou naši filozofii. Nemůžeme si dovolit přesně to, co největší kapely světa. Ale snažíme se nabídnout část hudby zdarma a věříme, že lidé pochopí, jak moc i my potřebujeme podporu od nich. Je to nový směr ve fungování hudebního průmyslu. Musíme komunikovat přímo s lidmi. Někdy bych nejraději prostě řekl: tento týden nemám prachy, kupte si desku, příští týden zase dám něco zadarmo já vám.
Atmosféru nové desky jste srovnal se světem Walta Disneyho. Podobají se vaše písně pohádkám?
Ano, moje písně jsou pro mě trochu jako útěk do pohádek. Nejspíš asi do britských pohádek. V těch je velmi silný temný element. Mé písně jsou trochu jako pohádky pro dospělé, obsahují sladký humor stejně jako řadu drsných podtextů. V tom mě ovlivnil například Švankmajer. Byl vypravěčem pohádek pomocí jednoduché metody animace, ale nevyhýbal se ani nechutným a politických asociacím.
Máte oblíbenou pohádkovou postavu?
Když mluvíme o Švankmajerovi, napadá mě Alenka v říši divů. Nebo třeba Peter Pan, ten má spoustu dětských vlastností.
V Praze hrajete velmi pravidelně, máte představu kolikrát jste tu už vystupoval?
Uf... (dlouze přemýšlí, směje se), asi tak sedmkrát, víc to určitě nebylo.
Váš pražský koncert se poprvé odehraje v klubu Sasazu. Jako koncertní sál zatím není příliš známý ani Pražanům. Co jste o něm slyšel vy?
Nikdy jsem tam nebyl, ale slyšel jsem, že je to původně ohromný taneční klub. Ve skutečnosti mi ale na místě konání tolik nezáleží. Je pro mne rozhodující atmosféra, kterou tvoří naši diváci. Snad jedině, aby byl dobrý zvuk, ale o atmosféru se nebojím.
