Článek
Nevtíravá Lena vytváří popovému publiku milou alternativu k hlučným a přearanžovaným divám typu Christiny Aguilery. Funguje to, v Německu přistála v albové hitparádě na první příčce.
Není to typ ohromující hlasem, do povědomí se vplíží spíš pozvolna oddechovým broukavým stylem, houpavými rytmy a podařenými refrény. Vše je velmi čistě zaranžováno, deska vsází spíše na klavír, basu a kytaru než na počítače.
Rytmicky má blízko ke ska a funku (další spojnice s Lily Allen), výjimkou nejsou ani retro pokusy o swing a jazzem načichlé balady. Ty pochopitelně nemůžou fascinovat autentičností prožitku, ale nejsou nevkusné. Kdyby tak zněly debuty devatenáctiletých zpěvaček i u nás, nelze nic namítat.