Článek
Album začíná nadějně optimistickým hitem The Road, jenže brzy poté začne vrávorat. Mnohé tracky jsou jen popovou vatou s příchutí osmdesátých let. Deska plyne a plyne, přiznejme, že docela příjemně, a na konci z toho neuvázne v paměti nic. Až příliš nekonfliktní materiál se prostě vypaří.
Noví zpěváci Andrew Roachford a Tim Hower nedělají nic vyloženě špatně, jen jim jaksi chybí kouzlo osobitosti. Když už by se mělo srovnávat s osmdesátými lety, která Mika a Mechanics zrodila a dodnes předurčují, nemají v sobě ani soulovou naléhavost Simply Red, ani rozkošnický patos Eltona Johna. Nápadné je na novince malé zastoupení kytar a jakási "modernizace" v podobě syntezátorů a programmingu.
Na druhou stranu jde pořád o pohodový odpočinkový pop od dobrých muzikantů. Nechybí pár slušných písní a z kapely lze cítit jistý potenciál. Umí více, než momentálně ukazují...