Deska týdne: Little Dragon

Little Dragon stále mnoho fanoušků bere jako sólistku a ne jako plnohodnotnou kapelu. Proč? Je to dáno přílišnou propagační horlivostí směrem ke zpěvačce Yukimi Nagano, která již měla jako jediná ze čtveřice v době úspěchu albové prvotiny v roce 2007 větší muzikantské úspěchy. Japonsko-švédská dračice se totiž proslavila jako hostující vokalistka v hitech švédské jazzové dvojice Koop. Kdo by si nevzpomněl na sluncem prozářený hit Summer Sun, že? Navíc také úzce spolupracovala se známým švédským písničkářem José Gonzalezem a dalšími nu-jazzovými projekty, jako jsou Swell Session, Stateless nebo Hird. Yukimi ale vždy chtěla dělat především svoji vlastní hudbu a to se jí povedlo až s Little Dragon.
Hudební dráhu Little Dragon zmapoval Pavel Zelinka.

„Nahrávka Little Dragon mi evokuje atmosféru skandinávského léta. Velký podíl na tom má vokalistka japonského původu Yukimi Nagano. Na desce své domovské kapely rozprostírá do elektronických podkladů celou škálu svých pěveckých tváří a potvrzuje svou pověst jedné z nejlepších současných žánrových zpěvaček. Její pestrý projev ovšem místy výrazně zastiňuje zbytek kvarteta. Ne, že by po hudební a produkční stránce byla deska vysloveně špatná. Kdybychom si ovšem odmysleli zpěv, možná by se po prvních několika skladbách dostavil pocit nudy. To ale nic nemění na faktu, že aktuální nahrávka se skvěle hodí jako soundtrack k vlahým letním večerům, jen nevím, jestli budu mít ještě chuť si album Ritual Union přehrát za pár měsíců,“ říká o Ritual Union editor a fanoušek severského elektropopu Ondřej Píša.

Little Dragon – Ritual Union |foto: Peacefrog

Druhý recenzent, redaktor Jan Bárta v zásadě souhlasí: „Ritual Union je ve výsledku docela povedená deska, a to především zásluhou Yukimi Nagano. Na druhou stranu - také nijak zvlášť objevná a místy se hodně opakující, což nezachrání ani Naganin zpěv. Little Dragon jsou stále nejjistější na předepsané popové ploše tří a půl minut, šestiminutová When I Go Out působí roztahaně a na jinak poměrně svižném albu zní se svou zadumanou introspekcí skoro až nepatřičně. Po několikerém poslechu celé desky jsem pak začal většinu pomalejších skladeb přeskakovat. Není to proto, že bych snad čekal od Little Dragon více než jen chytře vystavěný pop s vzrušujícím halekáním Yukimi Nagano - naopak, čekal jsem právě to a nic víc. A ve výsledku se mi toho popového pozlátka na třetí desce malých švédských draků dostalo jen tak na půl.“