Wiley plní plán na 100 procent

Neuvěřitelně plodný umělec, označovaný jako „praotec grimeu“, se po čtyřech letech vrací na značku Big Dada s novým albem 100% Publishing. A aby toho nebylo málo, vypustil ještě souběžně zadarmo ke stažení desku Chill Out Zone – s trochu jiným zvukem, než na jaký jsme byli od pouličního kazatele zvyklí. Wiley je zpět – a evidentně ve formě. V posledním čísle magazínu Wire vzdává anonymní producent Zomby hold svým hudebním kořenům a britskému klubovému undergroundu – kromě oldschool raveu také špinavému sídlištnímu zvuku grimeu. „Grime byla nejlepší věc, která Anglii potkala,“ neskrývá známý tajnůstkář v rozhovoru své dojetí a mezi svými inspiračními vzory zmiňuje na prvním místě právě Wileyho. Ten je totiž s ostrovním grimeovým boomem spojen jako nikdo jiný.

Wiley alias Richard Cowie bývá dnes označován za národní poklad a s přívlastky jako „Lord Byron rapu“ se na jeho učet nešetří. Na ostrovní undergroundové scéně je aktivní od konce milénia a spolu se svým domovským kolektivem Roll Deep Crew pomáhal pilovat nový zvuk vzešlý z ozvuků UK garage a pouličního deklamování východolondýnských přistěhovaleckých sídlišť. Styl později nazvaný grime se stal základem celé následující dubstepové vlny – původně však sloužil jen jako podklad pro rapové litanie britských MCs.

Sám Wiley svou hudbu v době, kdy název grime ještě neexistoval, označoval jako „eskibeat“, zkráceně „eski“. Zmatení jazyků nad novým stylem ironicky glosoval například v singlu Wot Do You Call It a vůbec byl po dlouhou dobu jakýmsi mluvčím a mentorem celého londýnského sonického podzemí. Wiley sám se stal ikonou scény a hojně diskutovaným tématem hudebních kritiků, snažících se nový, organický zvuk nějak uchopit. Po ryze nezávislých začátcích, kdy své první vinyly prodával z kufru auta, se Wiley se svým eskibeatem prodral i do hitparádových tabulek. Ač nikdy nedosáhl mainstreamové popularity kolegy Dizzeho Rascala, počínaje třetí deskou příhodně nazvanou Playtime Is Over už své MC skills ventiloval na větších labelech jako Big Dada. Wiley od té doby balancoval na hranici mezi komerčně poplatným popem a svými pouličními kořeny – hitové singly jako Wearing My Rolex vyvažoval kupami starších tracků zadarmo vypouštěnými na web.

Své vlastní místo na slunci v éře digitálního věku řeší i na nové desce 100% Publishing. Přechod od pirátských radiostanic a lisování desek vlastním nákladem k zazipovaným souborům na internetu a kontraktům s nahrávacími společnostmi se odráží i v tématech, která na albu svým břitkým flow probírá. „Když chci znát odpověď, prostě napíšu otázku do Googlu,“ začíná track Information Age a Wiley si i přesto, že album nahrával v Kanadě, daleko od epicentra své domovské scény, podržel grimeovou břitkost. Desku si tentokrát produkoval sám a kromě jedné skladby s hostujícím rapperem v refrénu i narapoval – odtud název 100% Publishing.

Wiley - 100% Publishing|foto: Big Dada

Ostře tepající repliky na Wileyho nezaměnitelném eskibeatovém podloží se potkávají s piankovým synthpopem – hitparádový UK rap skladeb jako Pink Lady střídá nekompromisní verbální proud tracku One Hit Wonder. Wileyho veršopalba dokáže stále stejně uzemnit, producentský příklon k popu však nezapře. Tahle tendence je ještě více patrná na Chill Out Zone, dalším Wileyho počinu vypuštěném zadarmo na internet skoro souběžně s 100% Publishing. Již déle plánovaný projekt sám Wiley označuje jako „Rhytm n Grime“ a místo typicky klouzavých beatů zde nechává svůj rap zaznít na letním R’n‘B zvuku, s hostujícími soulovými vokalisty v refrénech.

Wiley se coby hyperaktivní duch pohybuje stejně obratně na obou stranách pomyslné barikády pop - underground. Přes tíhnutí k mainstreamu na svůj pouliční původ nezapomíná a dokazuje, že k současné situaci v hudebním světě má coby „wise man of grime“ stále co říct. Podobných stoprocentních multitalentů je dnes poskrovnu. Ač v něm někteří už vidí jen zestárlého taťku, svoji laťku si Wiley drží stále vysoko.