Metronomy: Pozice středně velké kapely nám vyhovuje

1. prosinec 2011

Čerství nominanti Mercury Price za svoji letošní desku The English Riviera se chystají na svůj první koncert v České republice. Už to byl silný důvod zavolat Oscaru Cashovi a vyptat se ho na podrobnosti ohledně letošní novinky i na to, jaké to je být vyhypovanou skupinou na začátku kariéry.

Na konci minulého roku jste prohlásili, že nová deska bude znít jako mix Daft Punk a The Eagles. Jak moc se změnil výsledný tvar The English Riviera od představy, kterou jste tímto prohlášením prezentovali na konci minulého roku? Podle mě je na albu více slyšet Amerika než Francie.
Myslím, že s tímhle přirovnáním přišel label Ed Benger. Nikdo z kapely to přímo takhle necítil. Navíc to byl pocit z jedné jediné skladby. Nevím proč, média se toho chytla a tahle otázka v rozhovorech stále zaznívá. My rozhodně i na nové desce čerpáme především z americké popové tradice. S francouzským vlivem se na novince moc nesetkáte.

Spáchali jste covery skladeb od Britney Spears, Lady Gaga nebo remix pro Lil Waynea. Vypadá to, že jste opravdu velcí fanoušci amerického popu. Kdo jsou vaši velcí favoriti?
Za našimi oblíbenci musíš hlouběji do historie. To ještě v hudebním byznysu byli vydavatelé ochotni zaplatit slušný balík peněz za studio, produkci a nechávali věcem volnější průběh. Britney Spears máme stále rádi. Populární hudba vůbec je pro Metronomy velkou inspirací a máme pocit, že ty nejlepší popové věci vznikaly právě na západním pobřeží Spojených států.

Co tedy nahrát vaši novou desku v Americe, třeba ve vámi zbožňovaném Los Angeles?
Naši letošní novinku jsme nahrávali tak, jako bychom se pohybovali v nějakém sluncem prohřátém studiu v Los Angeles. Přitom realita byla taková, že deska vznikala na konci zimy na předměstí Londýna. Snad se nám naše sny podařilo do nahrávek co nejlíp obtisknout.

02496759.jpeg

To byly virtuální sny letošní novinky. Co ale opravdu zajet do LA a natočit novou desku tam?
Zatím nevím, že by to bylo v plánu. Je pravdou, že Joey se zná s někým, kdo má v Americe velké studio, nahrával u něj například Stevie Wonder, ale to jsou zatím hodně předběžné úvahy.

První dvě desky byly domácí prací Josepha. Jak přišlo na svět nové album? Pracovali jste na něm společně ve studiu?
Tentokrát jsme na albu makali všichni. Přestože základy půjdou asi vždycky především od Josepha – on je ten, který dá skladbám výsledný tvar –, tentokrát byla spousta okamžiků, kdy jsme na aranžích pracovali všichni dohromady.

Četl jsem, že nejhorší na The English Riviera bylo dotáhnout do finálního tvaru singl The Bay. Co na něm bylo tak komplikovaného?
Tahle otázka je spíš pro Joeyho, přesto(že), pokud můžu soudit, měl zrovna u téhle skladby velmi jasnou představu, jak to celé má znít. A možná to znáš i ty, že občas převést něco z hlavy přes končetiny do finální podoby dá pěknou fušku. Joseph se pachtil s jednou klávesovou linkou snad týden, ale nakonec vyhrál!

02496757.jpeg

Poprvé budete hrát v Praze. Navštívil jsi někdy Prahu jako muzikant nebo alespoň jako turista?
Nikdy jsem v Česku nebyl. Ani jako muzikant, ani jako turista. Ale máma byla u vás už několikrát a moc se jí v Praze líbí. A protože mám na vaše hlavní město dobré reference i od jiných kapel, tak se moc těším. Koncert v Praze je dobrej důvod si ji prohlédnout.

Tohle na dráze hudebníka není špatné, ne? Někdo ti platí za to, že se podíváš někam, kam by ses stejně jednou chtěl kouknout...
Přesně tak. Tohle na koncertování miluju.

Jsou na vašem turné ještě nějaká další místa, kde budete hrát vůbec poprvé?
Do konce roku už ne, ale příští rok se chystáme do Číny a Indonésie. To bude velké dobrodružství. Už jsme byli ledaskde, ale stále je spousta destinací, kam by nás už konečně mohli pozvat! (smích)

Hráli jste nedávno v Royal Albert Hall, na hlavní Pyramid stage na Glastonbury festivalu. Rok 2011 asi budete považovat za úspěšný, ne?
Letošní rok byl fakt šílený. Některé koncerty, které jsi zmínil, byly nezapomenutelnými zážitky, na které budeme vzpomínat do konce života. Ale i v globálu se nám opravdu dařilo velmi dobře.

Jaké to je, bavit tak velký počet fanoušků jako například v Royal Albert Hall?
Je to hodně jiná zkušenost. Ztrácíš ten těsný kontakt s publikem a ještě musíš bavit zadní, třeba i sto metrů vzdálené řady fanoušků. Musíš tomu přizpůsobit stage, světla... Dokonce jsme měli jednoduchý scénář s pár scénickými prvky. Ostatně, pokud se ti podaří dostat publikum na svoji stranu, pak je odezva několikanásobně větší. Energetické tsunami. Je to zkrátka adrenalin. Takových koncertů jsme letos odehráli jen pár, zbytek byly klasické klubovky. Myslím, že tahle pozice středně velké kapely nám maximálně vyhovuje.

02496756.jpeg

Electropop s kořeny v 80. letech je teď velmi populární. Není to až trochu otravné, být milováni ne proto, že vaše hudba je dobrá, ale protože je to trendy?
To, o čem mluvíš, je zajímavá věc. Teď už to tak necítíme, ale na začátku našeho fungování jsme byli přilepeni k tehdy nové škatulce new rave a musím říct, že to, co nám pomohlo celé to šílenství přežít, byla víra, že pracujeme na správné věci. Vlna odešla a my dalšími deskami jasně definovali svůj rukopis, svoje místo na hudební scéně. Za prvotní vlnu zájmu jsme vděční, přesto dnes kopeme jen sami za sebe a máme pocit, že to je ta nejlepší pozice, do které jsme se mohli dostat.

Stále používáte na svých vystoupeních tělová synchronizovaná světla?
Samozřejmě. Když jsme se po vydání debutu rozhodli, že budeme hrát naživo, přemýšleli jsme o naší vizuální identitě. Tehdy v jednom vetešnictví objevil Joey příruční lampy, které jsme si pověsili kolem krku a naučili jsme se je synchronizovaně ovládat. A tak jsme se nevědomky vyhnuli všem těm klišé vojenských mundúrů a dalším vizuálním stereotypům. Naším poznávacím znamením se stalo světlo. Pokud jsi naši show ještě neviděl, myslím, že se ti to bude líbit.

Metronomy, 5. prosince, Lucerna Music Bar

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio