Na obalu nového CD je Smolíkova fotka z pražské Kampy, uvnitř bookletu už se Jakub ukazuje „o kousek výš“ – na Karlově mostě. Jednou dokonce sedí na zemi, jen na dlažbě; černé pouzdro na kytarou má na zemi vedle sebe. Je zavřené. Snad proto, aby jej kolemjdoucí nepovažovali za pouličního zpěváka a turisté mu do něj neházeli mince?

K písni titulní (hudba i text Richard Bergman), která bůhví proč dala CD jméno, moc nevím, co napsat. Snad jen že dokazuje, že o dobré textaře je dnes v Česku nouze. Či snad, že se ti dobří (přes ty spíš špatné) nedostanou k pořádně práci.

Hotel California

Oproti textu písně Paleta života jsou Slámova slova k písni Otec a syn čistá poezie. Ale abych nepřeháněl – tento duet věčného romantika Jakuba Smolíka a malého Tomáše Vimra dost hraje na city dívek a dam. Chce dojmout…

S americkou country rockovou klasikou Hotel California, velkým hitem 70. let, který u nás už zněla z hitparád převzatá v angličtině od zpěvačky Victorie, jako byste poslouchali jiné CD. Není od Jakuba pěkné, že nám dává tuto šanci srovnání. Text Daniela Mičola si s původním od Eagles nezadá, ale mít ta (v originále) smutná a bezvýchodná píseň doslovný překlad textu, Smolíkovi by asi udělala spíš medvědí službu.

„Proč jsi tak krásná,“ ptá se zpěvák ještě před tím, než si tu dá s Šárkou Rezkovou bezproblémový a dost zbytečný sladký duet Džínová láska, jeden z hudebních hříšků 80. let. Ač jej zpívali Helena Maršálková a Radek Tomášek, ten song by se neztratil ani v tehdejším přeslazeném „milostném“ repertoáru začínající Ivety Bartošové a Petra Sepešiho. Inu „všechny starosti a problémy za nás vyřeší – džínová láska“. Mají to tak jednoduché, Kuba a Šárka, že?!

A Gary Moore

Text k poklidnému hitu blues rockového kytarového ostrostřelce Gary Moora „Still Got The Blues“ napsal publicista a moderátor Miloš Skalka. Proč ne? Ale jinak je už zbytek CD spíš balast, bezduché tlachání o lásce. „Žít, s obyčejným, tím jako já, co ti dává, jen to co má“ (V pohádkách), „Na křídlech lásky ti svý srdce dám“ v jiné, „Jen ne kamarád taky rád, nic to neznamená chtěj ho dál…“, „Poslouchej lásko, umřel jsem láskou, tou co ani časem snad nepomíjí“ a (v písni Že já nejsem láska tvá) „…že neumírám touhou, po tvých lžích a písních… oh bejby…“. No a navrch ještě omleté fráze z muzikantského života: „Tak mě tu máte, s kapelou, aby pár písní, zaznělo…“

Tím se někdo živí?

Proboha, takovým psaním se dnes někdo živí?! Občas i dobré výkony muzikantů tu texty zabíjí, hrůza. Oč lépe o Vánocích zpívají Fešáci i Ledecký / co teprve Vašek Neckář (!)/, než tu zní z písně Ať sníh se snáší (text Hana Sorrosová). A Bartákovy melodie – tato i Tak mě tu máte? Ty nebyly in už ani v 80. letech? Ach Kubo, Kubo.

Ale protože si Smolíka jako kamaráda váží Antonín Kny (slyšeli už jste zdařilé album jeho country rockové party Double Eagle?), taktéž kapelník legendárních Fešáků – a tomu věřím – rád bych i věřil, že má tentokrát Jakub prostě pech. Že své nové album trochu uspěchal, i proto se mu moc nepovedlo a příště třeba možná bude líp.

Ať radši zapomene

Na 19. Divadelním plese v mosteckém divadle se tedy můžete těšit na starší a osvědčené sladké i sladkobolné Smolíkovy romantické hity a maximálně na dva tři kousky z jeho novinky. Ale také věřit, že na ty ostatní z „Palety života“ zpěvák s kytarou v případě Mostu radši zapomene.