Merzbow: Noisový skluz do nejistoty v Praze
Merzbow, to je legenda a fascinující příběh toho, kterak se i ta nejextrémnější hudba, jakou je japonský noise, může stát celosvětově uznávanou estetickou kategorií a předmětem seriózního studia. Otec japonského hromobití vystoupí 16. dubna v Prager Divus Kabarettu.
Jednomu z otců japonského noise, Masamimu Akitovi zvanému Merzbow, jsem se přednedávnem věnoval ve Scanneru. Tento muž, kterému v loňském roce vyšlo více než 20 alb, patří k nejextrémnějším zvukovým umělcům všech dob. V současné době na svých koncertech používá dvojici laptopů, před 30 lety to ale bylo samozřejmě jinak.
Připomenout si to můžeme na reedici jeho alba Kibbutz, které původně vyšlo na kazetě v roce 1983. Jeho reedice je vinylová a postarala se o ni značka Urashima. Merzbow na této desce ještě není jednomužný projekt, ale duo. Masami Akita, již mnoho let jediný protagonista úspěšné značky, zde rozeznívá kytaru, bicí a efekty. Jeho tehdejší parťák Kiyoshi Mizutani hraje na klávesy. Je to hezká připomínka časů, kdy Masami Akita skončil s bubnováním ve freerockových kapelách a hledal ještě nesmlouvavější způsob hudebního vyjádření.
Cestu nalezl ve zvucích považovaných za chybné, tedy ve zvucích rozbitých kytar, efektů a aparatur, a ve strategiích, které na začátku 20. století představili dadaisté. Název Merzbow je ostatně bizarně poangličtělou verzí slova Merzbau – uměleckého díla Kurta Schwitterse, jenž svou verzi dadaismu nazýval merz a své práce sestavoval ze zlomků a fragmentů textů, barev i předmětů. Merzbau byla interiérová instalace, možná spíš skulptura nebo asambláž s architektonickými znaky, na níž Schwitters pracoval v letech 1923 a 1933. Její rekonstrukci můžeme vidět v hannoverském muzeu, originál tohoto prvního Merzbau byl zničen při válečném bombardování. Dalo by se říci, že podobně, jako Schwitters vstupuje do interiéru svými šikmými plochami a ostrými hranami, vstupují nahrávky Merzbow do našich uší ostrými hranami a skluzy z bezpečí do nejistoty.
Raný Merzbow, to je důraz na metodu koláže a estetika vycházející z Akitovy záliby v sadomasochistických praktikách, především ve svazování. O svém albu Music For Bondage Performance ostatně řekl, že by se mělo prodávat v sexshopech, a sám na téma sex a provazy napsal příručku. První, italské vydání alba Kibbutz pro změnu spatřilo světlo světa zabalené v cosi, co připomíná krvavý fáč. Později Akita tuto estetiku moci realizované násilím opustil ve prospěch propagace veganství a boje za práva zvířat, což se na noiseové scéně setkalo s údivem: temná a perverzní tematika byla do té doby považována za jediný adekvátní doprovod zvukového extremismu. Akita ale dal světu na vědomí, že noise může být i nositelem pozitivních idejí. Současné hvězdy žánru, například američtí Wolf Eyes, už hlučí beze zbytku radostně, jako improvizující jazzmani nebo bigbíťáci.
Ostatně, radost slyšíme i z nahrávky, která právě zní: její trochu garážový hluk má vypálený nepřehlédnutelný cejch spontánního a extatického vytržení. Chcete-li slyšet rozdíl mezi Merzbow tehdy a nyní, máte šanci 16. dubna v Prager Divus Kabarettu. Nemluvný pán laptopů a brokolice Masami Akita se chystá podruhé dobýt Prahu svým majestátním elektronickým hromobitím.
Merzbow – Kibbutz (reed. Urashima, 2012)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
