Článek
Vaše kariéra byla vlastně jakýmsi nekonečným bojem za uměleckou svobodu. Souhlasíte s tím?
Ano, ačkoli já osobně si myslím, že to byl boj povětšinou úspěšný.
Během prvních let existence jste prý měli problémy s obsahem svých textů. Myslíte si, že kdybyste byli méně útoční, byli by dnes The Stranglers slavnější kapelou, než jsou?
Nikdy jsme neměli s našimi texty oplétačky. Nikdy jsem si nebyl vědom toho, že by byly útočné. Byly pouze upřímné a někdy provokovaly také svým nadhledem a vtipem.
Šlo vám o to, stát se slavnou kapelou?
Naším cílem bylo být dobrou a úspěšnou kapelou. Sláva může být vedlejším produktem takového cíle, o ní jsme nikdy moc nepřemýšleli.
Co pro vás znamená, když se řekne punk rock?
V první řadě pro mě osobně znamená svobodu. Punk rock se ale brzy stal ortodoxní a dusivý, takže to s tou svobodou, kterou přinesl původně, začal být trochu problém.
Již před několika lety jste řekli, že přestanete koncertovat. Co rozhodlo o tom, že vystupujete dál?
The Stranglers jednoduše milují živá vystoupení. Milujeme hraní a až přestaneme, tak umřeme.
Vašemu bubeníkovi Jetu Blackovi je 73 let. Pokud vím, na koncerty s vámi jezdí ještě jiný bubeník než jenom on. Jak to přesně je?
Máte pravdu. Ian Bernard, který zastupuje Jeta, byl deset let jeho technikem. Právě s námi odehrál svůj stý koncert. Když toho má Jet dost, tak ho jednoduše nahradí.
I dnešní svět potřebuje hodně kritiky. V čem vy osobně vidíte jeho největší nedostatky?
Z mého pohledu jsou dva základní: korupce a také materialismus.
Objevují se kritická témata k dnešku i na vaší nedávno vydané desce Giants?
Je tam téma korupce demokratických politiků, vnucování západních hodnot zbytku světa, je tam také Irák, nechybí téma Afghánistán nebo všudypřítomná byrokracie.
Jaké písničky v Praze zahrajete?
Setlist měníme každý večer, ale vždy se snažíme pokrýt co největší období naší existence.
