Ve druhé části rozhovoru George Hamilton IV vzpomíná na Jiřího Brabce, návštěvy České republiky a své četné cesty po světě, které mu vynesly slavnou přezdívku Velvyslanec country hudby. Musím říci, že setkat se s Georgem IV nebylo vůbec jednoduché, protože je neustále na cestách a na jednom místě se zdržuje velmi málo. Nakonec se mi ho přece jen podařilo zastihnout během mého posledního dne pobytu v Nashvillu 4. října 2005 a mohl jsem s ním tedy pořídit rozhovor. George IV měl velký zájem o setkání s někým z České republiky a jak jsem se později dozvěděl, protože nebydlí přímo v Nashvillu, ale v blízkém Franklinu, absolvoval kvůli mně 50 minut jízdy autem, jen abychom se mohli setkat. George IV byl velice laskavý a ochotně vyprávěl o svých cestách do Čech.

Představuje číslo IV v Tvém jméně dlouhou tradici Georgů Hamiltonů v Tvé rodině?
„Ano, můj pradědeček, dědeček a otec byli všichni Georgeové Hamiltonové a když jsem se narodil, byli všichni stále naživu. Myslím, že to bylo kvůli sociálnímu pojištění a daňovému úřadu, aby bylo jasné, o koho jde. Museli nás nějak rozlišit, a proto na můj rodný list napsali: ‚Toto je George Hamilton IV.‘ Já sám jsem číslici IV nikdy nepoužíval, dokud jsem nepodepsal svou první nahrávací smlouvu. Řekli mi: ‚Napiš sem celé své jméno‘, tak jsem napsal ‚George Hamilton IV‘. A ten muž se začal smát a řekl: ‚To je přece praštěné jméno! George Hamilton IV! To chceš být country zpěvákem s takovým jménem?‘, ale pak se zamyslel a řekl: ‚Ale víš co, já myslím, že to použijeme na desku, protože je to něco jiného.‘ Nakonec jsem byl rád, že to tak udělal, protože po pár letech jsem se dozvěděl o novém herci se jménem George Hamilton a díky té číslici IV nás aspoň lidé mohou rozeznat, kdo je kdo.
Mám syna, který se jmenuje George Hamilton V. Je rovněž zpěvák a textař a také on se znal s Jiřím Brabcem. Když Jiří Brabec s dcerou Luckou přijeli do Nashvillu dělat nějaké natáčení pro svůj televizní pořad a já byl zrovna pryč na turné, George V provedl Jiřího a Lucku po městě a zařídil jim nějaká interview. Hodně cestuje po východní Evropě a Polsku a také strávil nějaký čas v Německu. George V má pětiletého syna, který se jmenuje George Hamilton VI. Neptej se mě ale na George VII, to již bude jeho problém.“ (smích)

Jak jsi přišel k myšlence šíření country music po celém světě?
„Myslím, že všechno začalo právě Jiřím Brabcem. Byl jsem na návštěvě v Československu v březnu 1974. Nikdy předtím jsem ve východní Evropě nebyl. Bylo to ještě v době železné opony a Rusové byli stále v Praze. Pro Jiřího bylo velice těžké, aby pro mě získal povolení a já mohl přijet. Pozval mě, abych vystoupil s jeho kapelou v pražské Sportovní hale. Byl ke mě velice milý a seznámil mě s lidmi ze Supraphonu. Nahráli jsme spolu album a natočili několik televizních pořadů. Jiří byl také mnohokrát v Nashvillu, aby vystoupil v Grand Ole Opry. Měl hodně přátel zde v Country Music Association. Byl velmi laskavý a představil mě východní Evropě. A byla to rovněž Jiřího zásluha, že jsem byl na jaře 1974 ve východní Evropě, když se lidé na americké ambasádě v Moskvě doslechli, že jsem zrovna v Praze. Pozvali mě do Moskvy, abych uspořádal několik koncertů pro studenty na moskevské univerzitě. Tímto způsobem jsem zahájil své mezinárodní aktivity – návštěvou Prahy, která vedla k návštěvě Moskvy. Později jsem byl pozván do Varšavy v Polsku, abych nahrál pár písní a vystoupil v jejich televizním pořadu. Jsem rád, že spolu takto hovoříme, protože bych chtěl uvést, že to bylo díky mému drahému příteli Jiřímu a jeho rodině, kteří mi umožnili přijet do východní Evropy a já tak mohl rozvinout svoji mezinárodní kariéru. Velice mi Jiří Brabec chybí. Miloval jsem ho jako člověka a jsem velmi smutný, že již není mezi námi. Jsem si jistý, že je teď v country nebi. Můj syn napsal píseň ‚We Will Meet Again‘ a já to také tak cítím. Pevně věřím, že se s Jiřím opět setkáme a jsem přesvědčen o tom, že tam nahoře hraje s nějakým hillbilly bandem. Ano, s Hankem Williamsem.“

Kdy jsi byl v Čechách naposledy?
„Je to již pár let, co jsem tam byl naposled. Přijel jsem navštívit Jiřího a natočit pár televizních pořadů. Rusové byli pryč, železná opona taky a lidé byli volní. Měli jste nového prezidenta a vše se obracelo k lepšímu. Když jsem přijel navštívit Jiřího a jeho televizi, Jiří mě vyzvedl na letišti v novém autě a pořád telefonoval z mobilního telefonu. Předtím takové věci mít nemohl. Řekl mi, ‚Georgi, mám pro tebe skvělou zprávu!‘ Já jsem nevěděl, co tím myslí, tak jsem se ptal, co je to za zprávu. A Jiří řekl: ‚Máme teď v Praze tři nové McDonaldy!‘ To byla ta skvělá zpráva. A Jiří tím byl opravdu nadšený, protože to bylo symbolem nové éry, svobody a všech těch báječných věcí, které byly tak dlouho nedostupné.“

Cestuješ stále po světě?
„Ano a zvláštní na tom je, že teď jsem vytíženější než kdykoli předtím. Je to již dlouhá doba, co jsem měl nějaký hit v rádiu. Zdá se, že když někdo dosáhne mého věku, lidé začnou uvažovat: „Radši ho pozveme na vystoupení, taky tady nemusí být věčně…“ A to je legrační. Dostávám více nabídek než kolik stihnu vyřídit. To je další z důvodů, proč mohu být tak šťastný. Necítím se být přehlížený, protože lidé stále chodí na koncerty a moje cédéčka se stále prodávají. Před nedávnem jsem vydal nové gospelové album. Postupně jak stárnu, čím dál více se zabývám vážnějšími tématy, duchovní stránkou života a gospelem. Občas dělám akustické koncerty v malých kostelích a pokaždé zpívám nějaké moravské hymnusy a vyprávím lidem o jednotě bratrské a o jejím vzniku. Není tam žádná kapela, žádná zvuková aparatura, jen já s kytarou. Velice mě taková vystoupení baví, protože mohu velmi intimně komunikovat s diváky.“

Pozoruješ nějaké rozdílné přístupy ke country v různých částech světa?
„Zdá se, že country hudba je fenoménem především severní Evropy. Pozoruji to od České republiky a Německa směrem na sever. Country je velice populární v Norsku, Švédsku, Dánsku, Švýcarsku, Polsku, Skotsku, Irsku, Anglii, Velsu. Nejsem si tak úplně jistý Francií. Ve Francii rádi tančí line dance, ale obecně je tam populárnější rokenrol. Myslím, že country se jim líbí hlavně taková, která má hodně výrazný rytmus. Mám pocit, že country možná vznikla z lidové hudby severní Evropy. Do Ameriky přišla spolu s prvními emigranty. Zdá se, že Itálie, Španělsko a mnoho dalších zemí má svůj vlastní typ hudby. Jižní Amerika, Mexiko, mariachové, mexické balady… Nashvilský typ country hudby je populární převážně v severní části Evropy. Zde v Nashvillu je mnoho nových a skvělých talentů. Báječný je třeba Marty Stuart. Všichni tito mladí lidé, kteří píší nové písně a vydávají nová alba se zaměřují převážně na mladé publikum, což znamená, že country má velmi dobrou budoucnost.“

Neplánuješ nějaké vystoupení v Evropě?
„V Evropě budu koncem tohoto měsíce (říjen 2005). Byl jsem pozván na jeden velký country festival do Skotska a také budu mít několik vystoupení v Anglii. Budu v Evropě pouze jeden týden na přelomu října a listopadu. Zatím nemám žádné plány přijet v nejbližší době do východní Evropy. Ale můj syn ano, ten také hodně pracuje. Minulý rok nahrál společné album s polskou country skupinou a Polská asociace country hudby ho označila za nejlepší album roku. George V je teď ve východní Evropě častěji než já. Nejsem si jistý, zda byl někdy v Čechách, ale určitě by se tam rád podíval. Byl v Maďarsku a Bulharsku a také hodně cestuje po střední Evropě. Ještě je tu George VI, který třeba také jednou bude cestovat, ale ještě nevíme, jak to s ním dopadne. Vše se ale vyvíjí skvěle a já mohu být velice šťastný stařík.“

Jaké máš plány do budoucna?
„Příští rok bude mé 50. výročí v hudebním průmyslu a já v současné době pracuji na novém albu, které vyjde k 50. výročí a bude se jmenovat „Heritage and Legacy“. Pořizujeme nové nahrávky mnoha starých písní, které jsem kdysi natočil, a nahráváme je čistě akusticky a také trochu více v bluegrassovém stylu. Kromě mých raných hitů do kolekce zahrneme také několik písní od Boba Dylana a něco z našeho nového materiálu. Již jsem zmínil, že George V napsal píseň „We Will Meet Again“, která se na albu také objeví. Bude to kolekce vydaná k mému 50. výročí a vyjde přibližně na konci tohoto roku (2005)“.

To je vše, mnohokrát děkuji.
„Také děkuji a chtěl bych poslat pozdrav Evě, Lucce a Filipovi Brabcovým. Chtěl bych jim popřát vše nejlepší a vzkázat jim, že mé srdce, myšlenky a modlitby jsou s nimi spolu se ztrátou Jiřího. Často na Jiřího vzpomínám, protože mě představil České republice, lidem v Čechách a otevřel mi dveře do východní Evropy. Velice jsem ho miloval a jsem mu nesmírně vděčný za vše, co pro mě udělal.“

První část rozhovoru s Georgem Hamiltonem IV naleznete zde.

(C) Petr Mečíř 2006. Všechna práva vyhrazena.
www.countryzone.net