Úspěšná převýchova Earla Sweatshirta

2. září 2013

Ze všech členů kalifornského hiphopového gangu Odd Future na sebe vždy největší pozornost médií poutal Earl Sweatshirt. V šestnácti debutoval mixtape Earl, na níž šokoval tématy i famózním rapem, a následně se po něm na dva roky slehla zem, což pochopitelně živilo mystiku, která se kolem jeho osoby vytvořila. Vysvětlení bylo nakonec docela prozaické – když jeho matka uslyšela zmíněnou mixtape, vyděsila se a poslala Earla do výchovného tábora pro problémové děti na ostrově Samoa.

Jak moc se převýchova povedla, ukazuje jeho debutové album Doris, které aktuálně devatenáctiletý Earl Sweatshirt vydává na velké nahrávací společnosti. Příběh talentovaného mladíka, jemuž matka brání v jeho rapové kariéře, měl celkem slušný potenciál, nicméně Earl Sweatshirt na svém velmi očekávaném albu o dvou letech strávených v táboře vlastně vůbec nemluví. Převýchova ale zdá se byla úspěšná – nihilistické a rádoby šokézní obrazy násilí z debutové mixtape nahradily introspektivní texty o vyrůstání bez otce, kterým je mimochodem Bra Willie – jihoafrický jazzový básník a bojovník proti apartheidu. Snad pod jeho vlivem se Earl zaměřuje hlavně na texty a rap samotný, nečekejte tak žádné chytlavé refrény ani blyštivé beaty, Doris je vlastně v jádru undergroundové album polozapomenutého žánru horrorcore, plné zlověstné, temné atmosféry, pomalých temp a záhrobního rapu. Je to docela zázrak, že něco takového mohlo v roce 2013 vyjít pod značkou velké firmy.

„Proč seš takhle v depresi, sakra? Co se děje? Nikoho nezajímá, jak se cítíš, chceme slyšet tvůj rap!“ říká Earl sám k sobě v nadsázce na začátku aktuálního singlu Burgundy a svým kritikům pěkně nahrává na smeč. Nekonečnou a veskrze neposlouchatelnou litanii depresivního, introspektivního rapu už nabídl v dubnu na albu Wofl jeho parťák Tyler, The Creator a Earlův Doris je o dost úspěšnější pokus o stejný styl àla Eminem. Earlměl lepší pozici, a na desce tak kromě členů jeho kohorty hostují i The Neptunes, The RZA či Mac Miller. I díky jejich pomoci se mu daří nacházet další a další variace, v nichž by mohl upíchnout svůj záhrobní rapový chrčák.

Earl Sweatshirt - Doris|foto: Columbia Records

The Neptunes v Burgundy smyčkují dechové fanfáry, jazz-hiphopová úderka BadBadNotGood kontruje s Hoarse, těžící z živých nástrojů, a beatmaker Samiyam září v 20 Wave Caps s osmibitovým pípáním. I Earlovy produkce bodují: Chum s klavírním samplem je track, který vám zůstane v paměti už po prvním poslechu, a platí to – byť z opačného důvodu – i o Hive, depresivní procházce po černé díře Earlova mozku. Problém je nicméně v tom, že Earlův rap (jakkoliv je technicky famózní) je celkem monotónní a taky monotematický, takže po několika velmi podobných skladbách – naskládaných hlavně uprostřed desky – budete mít u jeho katatonické flow tendenci ztrácet pozornost. Doris tak není instantní hiphopová klasika, kterou někteří fanoušci čekali, jen zajímavý debut mladičkého a mimořádně talentovaného rappera, který ještě má kam růst.

Earl Sweatshirt – Doris (Columbia / Tan Cressida)

autor: Karel Veselý