Lenny interview: Když jsem na pódiu a zpívám, cítím, že jsem se pro to narodila

Lenny, začátkem roku bodoval v Itálii tvůj singl Hell.o, jak je to tam se zájmem o tvou hudbu teď?
Všechno se většinou váže na písničku, věřím proto, že až tam vydám další singl, spustí se podobný kolotoč jako s Hell.o. Italové jsou hodně srdeční, k mojí muzice přilnuli, o čemž svědčí velké množství zpráv, které mi posílají. Nebojím se, že by na mě zanevřeli. Neplánuji ale vydávat další singl z desky Hearts, ráda bych se už soustředila na novou tvorbu. Chtěla bych první singl z nové desky vydat začátkem příštího roku.

Remix Hell.o jsi poté vydala v Německu, jak tvoji hudbu přijali tam?
Je to podobné jako v Itálii, jen s tím rozdílem, že Německo je ještě větší trh a není to tam ještě tolik rozjeté jako v Itálii. Všechno má svůj přirozený vývoj a jsem si vědoma toho, že to nepůjde hned. U singlu Hell.o bylo pro mě od začátku hodně důležité, že jsem mu věřila, stejně jako lidé kolem mě, a i když trvalo zhruba rok, než se dostal někam za hranice naší země, trpělivost se vyplatila. Plánuji, že od teď budou všechny mé další singly vycházet i s remixem. Díky tomu se totiž pak písnička může nasadit do tanečních rádií a v určité podobě se dostane k mnohem většímu množtví lidí. Sama ale preferuji písně v originální podobě, v takové, v jaké jsem je složila.

Loni touhle dobou jsi vyjížděla na svoje první klubové turné, nyní máš na podzim v plánu koncerty ve větších sálech. Čím si vysvětluješ, že šel zájem o tebe tak rychle nahoru?
Uvědomuji si, že to šlo relativně rychle, a moc si toho vážím. Řekla bych, že je to hlavně o písničkách, když má repertoár hlavu a patu, má nějakou tvář, lidé to ocení. Sama to tak u hudby, kterou poslouchám, mám. Také věřím, že se nám na koncertech povedlo nabídnout něco navíc, hodně jsme s kapelou řešili scénu, zvuk, světla, aby vše bylo v prvotřídní kvalitě a abychom divákům zprostředkovali krom hudby i zajímavý vizuální vjem. Chystané podzimní koncerty se budou stále odvíjet od konceptu Hearts, ale chceme přijít ještě s něčím navíc. Je podle mě důležité a inspirativní stále vymýšlet nové a nové kroky. 

ŘÍDÍM SE INTUICÍ

Zmínila jsi, že připravuješ nové písničky, v jaké fázi jsou?
Mám zhruba půlku desky. Vždycky se ale k nápadům vracím a často se podoba písniček mění. Většinu skladeb jsem napsala jen s piánem a pak s nimi pracuji dál. Řídím se momentálně hodně intuicí. U některých písniček mám pocit, že by mohly být singly, ale celkově nad albem přemýšlím hlavně jako nad konceptem.

V květnu jsi získala čtyři Anděly, změnilo se tím něco? Pozoruješ, že je kolem tebe od té doby větší humbuk?
Je to znát, myslím, že lidé díky tomu mojí hudbu snáze rozpoznávají. Také si všímám většího zájmu novinářů a médií.

Myslíš, že i díky tvému úspěchu už u nás není považováno za překážku, když český interpret zpívá anglicky?
Řekla bych, že ty ledy pomalu tají. Kromě mě uspěl na Andělech i Thom Artway, který také zpívá anglicky. Pro mě ale existuje jen jedna hudba, a buď je dobrá, nebo špatná, na jazyce nezáleží. Je však pravda, že se mě lidé stále často ptají, kdy bude písnička v češtině. Ale zatím takové nutkání nemám.

S maminkou (Lenka Filipová, pozn. red) tedy neuvažujete například nad tím, že byste spolu nazpívaly český duet?
Kdybych napsala písničku s českým textem, spíš bych ji mámě věnovala, aby ji nazpívala ona. Myslím, že ve zpívané podobě ke mně čeština moc nepatří. Nemůžu říct, že bych se tomu vyloženě bránila, ničemu neříkám ne. Ale považuji se za interpreta, který je hotový v nějaké podobě a to ho dělá specifickým. Součástí té podoby je to, že zpívám anglicky, i to, jakou mám barvu hlasu. Nejsem si jista, zda by bylo dobré, kdybych z téhle cesty odbočila.

NEBAVÍ MĚ DĚLAT VÝPLŇOVKY

Při přebírání jedné z cen na Andělech jsi podotkla, že ti mnoho lidí nevěřilo. Obrátilo se to?
Rozhodně. Po bitvě je každý generál. Za ty čtyři Anděly si vezme kredit nejeden člověk, který o mně předtím pochyboval. Smetanu chce slíznout každý, ale málokdo mi věřil hned od začátku. Mně ale úplně stačilo, že jsem kolem sebe měla úzký kruh lidí, kteří mi věřili, vložili do mě svůj čas a svoji energii. Díky tomu deska dopadla tak, jak dopadla.

Máš obavy, že od další desky budou mít po tak velkém úspěchu debutu lidé přehnaná očekávání?
Nemám z toho strach, ale jsem si vědoma toho, že ta očekávání jsou. Možná proto, že očekávání mám i já sama k sobě. Nevypustila bych nic, o čem bych nebyla stoprocentně přesvědčená. Nebaví mě dělat výplňovky a nebaví mě doba, kdy si člověk neposlechne ničí album od začátku do konce. Takové desky já dělat nechci.

Vraťme se ještě na chvilku k cenám. Příští rok, 9. března, vystoupíš v Plzni na vyhlášení ankety Žebřík. Jak plánuješ svou show pojmout?
Na Žebříku budu hrát poprvé, takže se nejdřív chci podívat na některá vystoupení kolegů z minulých let a zjistit, co asi publikum v rámci takového koncertu očekává. Mám tu výhodu, že moje hudba je flexibilní, takže dokážu zazpívat sama s piánem i udělat velkou vizuální show. Každopádně bych ráda přišla s něčím novým. A možná už budu moci představit i některou z právě vznikajících písniček.

V hudebních anketách se ti poměrně daří, kromě čtyř Andělů jsi loni byla nominována i právě v Žebříku nebo na cenu Apollo. Existuje u nás i ocenění, které bys z nějakého důvodu nechtěla přijmout?
Určitě mě už nikdo neuvidí na Českém slavíku. Neztotožňuji se s tím, kdo tam může být nominovaný, pohybuje se tam společnost lidí, ve které se necítím dobře. Kdyby přišla nějaká nominace, potažmo cena, ocitla bych se v docela složité situaci, protože se tady prolínají dvě různé věci - morální přesvědčení a dobré úmysly lidí, kteří tam hlasují. S principy té ankety nesouhlasím, ale na druhou stranu, člověk si váží toho, že je tolik lidí ochotno mu z vlastní vůle poslat hlas a vyjádřit mu touto cestou podporu. Ti lidé to totiž myslí dobře. Určitě ale vím, že na vyhlášení nepřijdu.

Máš za sebou mnoho úpěchů, je něco, čeho by sis ve své kariéře opravdu přála dosáhnout?
Pro mě je nejvíc živé hraní. Když můžu zpívat před spoustou lidí, je to známka toho, že moje muzika někoho oslovila, že lidi baví. Když jsem na pódiu a zpívám, cítím, že jsem se pro to narodila. Obvykle nerada říkám konkrétní přání, ale jedno bych přece jen mohla vyslovit - opravdu bych si přála zahrát si na festivalu Glastonbury.

Termíny podzimních koncertů:
8. a 9. 11. Praha, Roxy
30. 11. Bratislava, Atelier Babylon
6. 12. Brno, Sono centrum

text: Josef Martínek, foto: Marek Holoubek, archiv

Témata: Lenny, Hearts, Roxy