Koncerty David Koller Acoustic Tour hostí divadelní i kulturní sály Česka. První vystoupení hostí v úterý 24. října od 19 hodin Severočeské divadlo v Ústí nad Labem. Publikum uslyší hity Amerika, Chci zas v tobě spát, Gypsy love, Šrouby do hlavy, Recidiva, Černí andělé v akustických aranžmá se třemi bicími.
„S kapelou se těšíme na všechny koncerty, je to už naše třetí akustické turné. Jsme rádi, že je už téměř vyprodáno,” řekl David Koller Deníku. Že šňůra začíná právě v Ústí je podle rockera náhoda. A to i přesto, že právě z Ústí pochází básník Luděk Marks, který napsal pro Kollera nejeden text.
V Ústí se narodil undergroundový básník Luděk Marks, který vám píše texty. Na posledním albu ČeskosLOVEnsko od něj máte songy Aha a Galerka… Uvidíme ho živě i na vašem ústeckém akustickém vystoupení?
Jestli se diváci podívají do hlediště, asi ho tam uvidí. Volal mi, jestli by mohl přijít s otcem a s matkou.
Takže na pódiu u vás své básničky recitovat nebude?
To je výbornej nápad. Zeptám se ho, jestli by nechtěl trochu exhibovat mezi místními.
Čeho si na něm ceníte? Jako básníka i člověka?
Neznám moc lidí, kteří jsou tak hluboko ponořeni do svého života ve smyslu své tvorby a undergroundu. Jako každý velký umělec mi připadá jako originální samorost, líbí se mi jeho básnické zkratky.
Dobře si rozumíte i v politice. Jistě si rádi popovídáte…
Rádi se spolu bavíme, ale myslím, že mu vadí, když mu někdo volá. Mám pocit, že byl v minulých stoletích poustevník.
Jaké je mít po boku dvacet let tedy se sedmiletou přestávkou baskytaristu Marka Minárika? Hrával i v Lucii…
On je originální a skvělej muzikant. Když vyměníte jakéhokoli hráče, kapela se zvukově velmi změní.
Jedete už třetí akustické turné…
Jedno bylo po divadlech, pak jsme hráli s Agon Orchestra sound clash, concerto grosso souboj mezi dvěma orchestry. Bylo zábavný pozorovat lidi. Když zjistili, o co jde, bavilo je to desetkrát víc. Jsme ale hlavně rocková kapela. Ne že bychom nehráli rádi akusticky, ale elektrický zvuk je nám vlastní a akustický koncert s klavírem je pro nás výlet jinam. Naše kytary zní trochu jinak a máme troje bubny. I to změní náš zvuk.
Jak se cítíte s kapelou uprostřed zlaté nádhery sálů před hledištěm s plyšovými sedadly? Je to proti letním festivalům hodně jiné?
Úplně jiný. Na festival se jdou lidi povyrazit o prázdninách a vědí, že kromě piva a dalších laskomin si za svoje peníze dají i další kapely. Od každé znají pár hitů, na turné jdou ale jen na vás. Předpokládáme, že naši hudbu znají a můžeme si zábavu s nimi víc užít.
Zastihuje vás akustické turné při práci na novince Lucie, albu Evolucie, či už je hotovo?
Není hotovo, od ledna intenzivně zkoušíme a těšíme se z toho. Pořád se mě někdo ptá, jaký to bude, další lidi říkají: „To už nikdy nemůžete překonat.“ Jsou to takový ty chytrácký řeči… Sami nevíme, co z toho bude. Ale to nikdy na začátku nevíte, jak to nakonec dopadne.
Je logické, že akusticky hrajete hity Lucie. Co by se muselo stát, abychom dostali i ochutnávku z nové desky Lucie?
To byste museli počkat pár let. (směje se)
Aktuálně o vás vychází knížka od básníka Milana Ohniska. Jak radostná, zajímavá práce na ní to pro vás byla?
To byl jeho nápad a já jsem si říkal, že už bych pak nemusel dělat žádný rozhovory. Každýho bych odkázal na tu knížku… Myslím, že dnešní novinářská praxe je taková: Novinář vyrazí z domova například za nějakým typem jako je David Koller, podívá se ráno rychle do Googlu na co se bude ptát a přijde na rozhovor a ptá se vás na to, co viděl na Googlu. Takže víte přesně, o jakej rozhovor jde, když s ním mluvíte, už jste ho prožil. A snažíte se to říct jen jinejma slovama a to je příšerný.
Stejně jako mluvíte vy, mluvil už v roce 1992 Petr Fiala z kapely Mňága a Žďorp, když vydal knížku Z nejhoršího jsme uvnitř věnovanou historii Mňágy. Přijde novinář, potřebuje svých 30 řádků, ptá se, odkud jsou a co hrají, Fiala mu dá knihu a je hotovo…
To jsou takové osobní věci, když za vámi někdo přijde a ptá se. Já být novinář, vymyslím si vlastní otázky, ale na to asi dnes není tolik čas.
Můžeme se v knize těšit i na vaše dost zasuté vzpomínky?
Já nevím. Já knížku autorizoval, ale teď se ji bojím přečíst. On do ní ještě udělal dovětky, ptal se lidí na mě. To si nechám na někdy, až bude čas. Třeba do důchodu.
Je takové ohlížení psychoterapie?
Jestli se nepověsím, tak ano byla to psychoterapie.
Není obvyklé, aby autor pojal „rozbor“ osobnosti, jako to udělal Ohnisko, když se 66 osobností ptal: Kdo je David Koller? Konzultovali jste ten seznam spolu? Jsou tam lidé, které jste tam chtěl mít?
Ze začátku mi psal, abych mu posílal telefony na svý kámoše. Ale po pár číslech jsem si uvědomil, že nechci, aby o mně kdokoli cokoli říkal. Aby se ptal lidí „co si myslíte o Davidu Kollerovi,“ tak jsem s ním přestal v tomto směru komunikovat. Připadá mi to, jako kdybyste si koupil polštář se skvělou reklamou, kde píše Anička z Arkansasu, že ten polštář je výbornej a že se jí srovnala záda.
Nerad pouštíte média do svého soukromí. Čím vás autor přesvědčil, že on je ten pravý a vaši důvěru si zaslouží?
Tím, co dělá, co má za sebou. A věřil jsem mu, že to bude mít praktickej význam i pro mě, že nebudu muset dělat tolik rozhovorů.
Kdybyste měl odpovědět na otázku, kdy jste si v klipu sáhl na úplné dno, bylo to vaše hořící video k písni Ty a já?
Když jsem tam tehdy viděl stát dodávku a hasičskej náklaďák, tak jsem si říkal, že půjde asi do tuhýho. Říkali mi: „Nesmí to nikde pálit. Až začne, už je to v pytli.“ Tak jsem byl trošku napnutej. Jedna animace tam je, až nakonec, když hoří hlava. To už za mě dělal stuntman, záskokař. Na to jsem si netroufl. Jinak jsem si to užil.
Když v nové písni Psychopat zpíváte „nenech se okrást, svoboda je dar, nesmíš jim ji dát“ a jmenujete tu světové tyrany, diktátory, demagogy, je to po letech pokračování hitu Lucie Oheň? Písně, že „už se nechcem nikdy vracet, kde nám bylo mizerně“?
V našich podmínkách je logický, že komentujeme dění okolo sebe. Takže asi jo.