Kapela AG Flek po 18 letech vydala desku Podnohama Zem

AG Flek vydává desku po 18 letech. Jeho členové se věnovali sólovým projektům, proč nevznikaly nové písně i společně?

Protože ten proces je už prostě jiný. Bylo nám 21 let, když jsme se učili psát naše písně. Já psal hudbu, Karel texty. Vytvořili jsme model, který určitou dobu fungoval. Dnes je nám třikrát tolik. To je dost, aby člověk během té doby pochopil svou cestu. Karel začal psát svoji hudbu, a tak už mě nepotřeboval a já měl čím dál větší problém deklamovat v textu vidění světa zcela odlišné od toho mého. Naše hudba je příliš osobní na to, aby se dala předstírat. Musel jsem se naučit popsat svůj svět, a tak je to v pořádku.

O vydání desky se hovořilo už tři roky, jak to, že se natáčení tak protáhlo?

No jedna věc je mít materiál a druhá mít správné lidi k tomu, aby se mohl zaznamenat tak, jak to máte vymyšleno, ovšem za předpokladu, že mají čas se tomu věnovat. A tohle se ukázalo jako velký problém. No a pak přišlo to, o čem jsem dlouho věděl, že přijít musí, když mi lékař mé ženy řekl, že už nemáme počítat roky ale měsíce. Přesto se pokoušíte koncentrovat, i když je to z počátku téměř nemožné. To, co přišlo pak, by vydalo na několik dost drsných románů…

To mě mrzí.

Autorsky je deska Podnohama Zem rozdělena na pět vašich songů a pět Karla Markytána. Oba jste velké individuality. Jak byste definoval rozdíly mezi vámi dvěma? Je mezi vámi souznění, doplňujete se? Zdá se mi, že ty vaše jsou pomalejší, zamyšlené a jinotajné, ty Karla Markytána přímočařejší.

Na rozdíl od Karla jsem se musel naučit věci rychle analyzovat, pojmenovat, nehledat vinu, ale najít řešení. Mému nahrávacímu studiu je 30 let. Když člověk dělá hudební režii, musí si být vědom toho, že interpret z druhé strany okna režie je zcela odkázaný na jeho úsudek, a pokud chce dosáhnout co nejlepšího výsledku, musí být rychlý, co nejpřesnější a motivující. A pak, když natočíte spoustu desek s Buty, Druhou trávou, Ivou Bittovou, něco se u toho naučíte i vy. Určitě se doplňujeme pěvecky. Sbory mají osobitý charakter a pak Karlovy věci jsou jednodušší, jak říkáte přímočařejší, čemu já se tak trochu vyhýbám, ale pro posluchače je to určitě vděčnější. Ty jinotajné písně skrývají v každém verši zcela konkrétní místo, člověka, jsou velmi osobní, nic není vymyšleno, vše prožito, a že mohou mít různé vysvětlení, mi vyhovuje, obrazovost dává posluchači možnost to vidět po svém.

Každý jste věnoval 2 skladby Blance Táborské. To jste si tu desku pěkně rozdělili. Vznikaly písně přímo pro ni, nebo to vyplynulo až při nahrávání?

Když jsem přemýšlel o koncepci desky, došlo mi, že je třeba obnovit především Blančin repertoár, protože my jsme si s Karlem vydali každý svoji sólovku, plus písně z Dohrála hudba, a tak máme větší výběr na koncertní setlist. Pokud dělám na nějaké písni, z jejího charakteru už vyplývá, jak by měla být zpívána, a taky tónina určuje, pro jaký hlas bude vhodná. Někdy se s ní dá pohnout, ale často příliš změní charakter tak, že jen do určité míry. Takže Akvarel i Sentiment byly jasně pro Blanku, a tak jsem pak později přistupoval k textu. Myslím, že Karel to má podobně.

Na albu se podílelo mnoho hostů. Chcete někoho vyzdvihnout? Měl někdo z hostů zásadní vliv na nahrávání?

Každý z muzikantů, kteří jsou napsáni pod nahrávkou, se významně podílel na dané písni. Budeme-li mluvit o hostech, tak Petr Vavřík a Marcel Gabriel jsou moji kolegové ze studia, tedy to jsou domácí, a ti se podíleli zhruba na polovině základů. Další můj tradiční spoluhráč mimo kapelu je excelentní hráč na dobro a lappsteel Luboš Novotný. A všichni ostatní přinesli do nahrávek přesně to, co jsem potřeboval.

Obal desky zdobí kresba Barbory Bau Benčíkové. Je o vás známo, že jste perfekcionista. Bylo pro vás obtížně najít kresbu, která souzněla s nahrávkou a jak k tomu došlo?

Předchozí obaly jsem dělal já, samozřejmě s pomocí výtvarníka pro realizaci. Měl jsem představu, ale chtěl jsem, aby to dělal někdo mladý. Měl jsem vymyšlený charakter písma a nakonec zůstala i moje předloha, která byla původně jen skica. Měl jsem dost doplňujícího materiálu, ze kterého je zbytek, ale hlavní motiv jsem neměl. Požádal jsem o pomoc svého syna, kterému je 26 let, jestli ho napadá někdo z jeho okruhu. První pokus nevyšel, druhý byla Bau a její šaman byl pro mě jasný od počátku. Zkoušeli jsme i jiné verze, je talentovaná, ale pak jsme se z nedostatku času vrátili k šamanovi.

Vaše začátky a první úspěchy jsou spjaté s festivalem Porta, jezdíte na něj? Co pro vás znamená a kdy jste tam hrál naposledy? Jaký máte názor na jeho současnou podobu?

Nechci se nikoho dotknout, ale myslím, že ta snaha o oživení je upřímná, ale tehdejší Porta byla energií spíš někde tam, kde jsou Colours of Ostrava.

Kdybyste měl zavzpomínat na zásadní okamžiky AG Fleku, jaké by to byly?

AG Flek je kapela, která se téměř po každé desce poctivě rozpadla, aby po nějakém čase na staré vrstvě postavila novou, tak jako města, která byla mnohokrát vypálena a zbořena. Má to nespornou výhodu, že obyvatelé takového města nestačí zbohatnout a zpanštět. Těžko z toho vybírat vzpomínky a upřímně se mi ani moc nechce, žiju tím, co je, a do vzpomínek se vracím jen, když píšu texty, zato intenzívně.