JsemG stará prázdná truhla, teď plná starejch cárů,
Jsem Cbezedná studna, zdroj smůly, zla a Gsvárů.
Jsem Gpřiopilej bůžek, s krví plnou jedu
DCávno zvadlá růže, směs pocitů z lGedu.
D,C,G
Jsem nepotřebnej věšák, svlíklá hadí kůže
v bitvách jenom pěšák, čím déle tím hůře.
Jsem zrcadlící hladina, odraz hořký pravdy,
bezejmenej hrdina, květy, které zvadly.
Už není místa v nebi, není černá bílá,
rána bejvaj sivá, při chvíli, když zhasínám.
|
Monika Absolonová:
