DAmiobrého jitra, votevřte vokna, dveře a pusu dokořEán, teď,
nAmiadechněte sAmi/G#e, Ami/Guklidněte sAmi/F#e, pAmi/Focvičíme si zrEána,
tFělo po noci lEíné Fúčinkem se nemEine,
kdAmiyž se protáhnAmi/G#e kAmi/Gaždý sval schvAmi/F#álně, bAmi/Ficeps, trEiceps, cAmieps.E
HlAasatel hlásá, že svDět je jedna krAása,
smEěle ven z postAele nH7árod vyskočEí,
vAykloktá zuby, pDyžamo narAuby,
z Eoken kromě zAáclon pDeří plEápolAá,
rEolety vyletí za nAima vzápětí,
trH7amvaje vyjedou z remEízy vobjetí,
hlAasatel hlásá, že dDen je jedna krAása,
pEopeláři cAinkaj' pDopelnEicemAa.
Ustelte postel, uchopte židli, přísun ke stolu, raz, dva,
postavte na čaj, sebe na hlavu, zhluboka dýchat, nedýchat,
upažte a roznožte, v předklonu se položte,
natáhněte si páteřní svaly, bude šest hodin.
Hlasatel hlásá, že den je jedna krása,
rosa z laviček pomalu vysychá,
mlíkaři vozej' konve plný mlíka,
pekaři uždibujou z housek kousky,
sluníčko vylejzá pomalu nad barák,
tu ránu vypustil z vejfuku náklaďák,
domovnice si uvázaly šátky,
voblíkly tepláky - budou mejt schody.
Vlezte si do polohy ležmo a dělejte, jak když šlapete,
napište nohou jedničku, dvojku, malou násobilku, dva,
klekněte na kolena jak Máří Magdaléna
aneb jak ona Magda Dobromila Rettigová.
Ta by si zrána umíchala vejce,
dala si čaj s mlíkem a tvrdou housku,
jenomže my se proto nezlobíme,
my se bez snídaně klidně vobejdem,
a už se ozývá jen bouchání dveří,
rodina se sejde zas snad až k večeři,
první jde táta, za ním máma chvátá,
poslední se belhá ze schodů děda.
To nám ten den zas pěkně začíná, uvolněte se, klusáme,
klusáme poklusem, klus, klusáme, klusy klusy klus, dva,
vyvalte oči z důlků, už máme za sebou půlku,
a teď se dáme s chutí do práce, je čtvrt na sedm.
"Ranní rozcvička," říkává babička,
"ta je jenom pro ty, co nic nedělaj',
každej, kdo má jen trochu rozum v hrsti,
nebude hned zrána si dávat do těla."
Bába se dožila devadesáti let,
nikdy necvičila, co světem stojí svět,
a proto směle vyskočit z postele,
abych ještě zatepla moh' zalehnouti zpět.
|
Jan Burian:
Jaroslav Hutka:
Jiří Dědeček:
