AmiMy čekali Cjaro a Gzatím přišel Amimráz.
Tak strašlivou Czimu neGpoznal nikdo z Aminás.
Zvěř z okolních Clesů nám Gstála u dveAmiří,
Mnozí co se Csmáli, Gnáhle uvěAmiří.
Z Cchýší dřevo mizí a Gmouka ubývá,
Dminouze nám tak cizí se Grychle ozývá,
Cve stájích je ticho, Gseno dochází,
Dmipod malými okny bíGlá smrt obchází
a stále Amiblíž…
A potom to přišlo, co muselo se stát,
od údolí k horám začalo všechno tát,
Tenkrát přišel soused a jak mluví téměř lká,
moje žena myslí, že se jara nedočká...
Půjčil jsem mu koně a když saně zapřahal,
Ještě než se rozjel jsem ho rychle varoval,
nevracej se brodem, ledy už praskají,
nejpozději zítra se na pouť vydají
tam k údolí…
Už padalo šero, když se navracel,
delší cestou přes most však čas už neztrácel,
kůň se marně vzpínal, dál už nechtěl jet,
a jak jsem mu říkal, pod nimi prasknul led.
Zvíře strachem hnané ty saně strhlo zpět,
a nad ním se tam v brodu navždy zavřel led,
hledali ho dlouho, až když zmizel zbylej sníh,
pod mostem tam ležel na schodech kamenných
kudy měl jít...
AmiNěkdy ten kdo Cspěchá se Gdomů nevraAmicí…
|
Fešáci:
