Vypadáš vážně komicky
a s tebou žít mám na vždycky.
Kde je tvůj mužný půvab – styl,
ač tak se snažíš ze všech sil,
kdeže ty loňské sněhy jsou,
já žasnu nad tou proměnou.
Vysoké čelo češ jak chceš-
tu progresivní pleš.
Pod křivkou panovačných úst
teď vidím druhou bradu růst.
Divím se když se dovídám,
že prý máš jiskru, vtip a šarm.
Za dveřmi necháš všechen švih
na gauči usneš v pantoflích
a já pak z dlouhé chvíle snad,
mohu ti plomby počítat.
Tys byl – ach člověk by se smál
můj ideál, můj ideál.
V neděli honíš zajíčky
statečně běháš za míčky,
schováváš břicho, vypneš hruď
a hraješ tenis buď jak buď.
Já myslím na tvůj ischias,
jak budeš doma vzdychat zas.
Naštěstí Alpu doma mám
a ta tvá záda taky znám.
A pak to však už musí být
můžem se jít i pobavit.
Jen si dáš dvě tři na kuráž
je z tebe grand a mecenáš
a kdekdo mi tě závidí,
škoda, že už nevidí
jak se ten grand pak promění
v manžela v rámci šetření.
Tys byl ach člověk by se smál
můj ideál, můj ideál.
Kéž by se vrátil onen čas
kdy rozechvěl mě pouhý hlas.
Och, jako jedle samý sval
mi lásku věčnou sliboval
já vím máš rád své pohodlí,
však kdybychom se dohodli.
Nebyl by každý z nás tak sám
a netěšil se bůh ví kam.
Tak se mi zdá, že nakonec
to není jenom moje věc.
Kdyby snad jiný měl mě rád.
Říkám ti kdyby, možná snad.
Byť se mi líbil sebevíc
je proti tobě pouhé nic,
vždyť přes ty velké slabiny
jsi ty můj drahý jediný
jsi jaký jsi a budeš dál
můj ideál, můj ideál.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.