Léta po létech se málo mění,
ó, vracím se tam, kde mně každý zná,
kde počátek je mého vyprávění,
ať odpustí ten, kdo mně proklíná.
Bývalo nás u snídaně devět,
šest bratrů, otec, matka a já sám,
říkali, že stáje mám se hledět,
proto dětským hrám se vysmívám.
Loď už houká, už je v cíli,
nikdo návrat můj tu netuší,
loď už houká, už je v cíli,
pláč mi vítr z tváře osuší.
Tenkrát tajnou cestou k Mary Luce,
zaslechl jsem dvojí tichý smích,
to jeden z bratrů dechem hřál ji ruce,
tak střílel jsem a zrovna padal sníh.
Celou zimu topil sníh mé stopy,
osudu jsem marně utíkal,
chytili mně na dně jedné stoky,
pak dlouhé dny jsem léta počítal.
Loď už houká, už je v cíli,
nikdo návrat můj tu netuší,
loď už houká, už je v cíli,
pláč mi vítr z tváře osuší.
Loď už houká, ó, už je v cíli,
nikdo návrat můj tu netuší,
loď už houká, hmm, už je v cíli,
pláč mi vítr z tváře osuší.
Slavik
🌟
(5737 piesní)
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.