Schránka tajných dopisů, pod klenbou schátralých půdorysů. A v ní vraních stínů houf, co nedá ti zapomenout V poutech letokruhů ruce svázaný máš! Rosa pokřtí nový den po spirále krouží tvůj čas. Na místě stojíš pro jeden, do ticha vzkříšený hlas. R.: Vzpomínky v patách ti jsou drží na kolenou, o poslední dech nad vodou, tě okradou ne náhodou. Jak čistý tít mít ze starých bot se zout, nepopsanou stránkou být, zapomenout! Dutou kostí, osud hostí. Nekonečnou věčností, hořkostí. Mezi řádky vraní stíny jsou do archivu tě unesou. Pod stíhací perutí, Do stejných bot obutí. Otazníkem je mi proč ani stará láska nerezaví.... jak zastavím kolotoč,když za rohem číhá dejavu R.: One day I woke with something on my table. I rubbed my eyes it was a CD label. I made it play and then heard a great scream, was me sitting inside a time machine. I pressed the red button and started flying, All the people grew older and bega dying. Heard something I knew it was that scream. I decided to jump out of that time machine. Gliding through nowhere it was taking forever, Surrounded by nothing but children weather. I felt real desperate it was terryflying. I though for myself- what if I'm dying? I took a deep brethe and wanted to scream and then I woke up cause it was just a dream. pod pokličkou pohřbená, zatracená minulost bezcenná. zas den po kapkách orosí, o pozvánku nepoprosí. Ze znouzectnostných souvětí, ani před mrazem hejno vran neuletí, perutí rozdrtí rubín v prach, Tím napoplach! Z pout letokruhů, jizvy pod kůží mám... Pro jedinou odpověď jinou dimenzí běží náš čas, Z vraních stínů nářků ze, rozpíjí nás pod obraz! R.: