Kapo 3 ^AmiZarytá pod kůží, ^Gdědina na konci ^Amisvěta, ^Cproč mě sem pozvali ^Guprostřed něžného ^Amiléta, ^FJe jako piáno, na které usedá ^Cprach,^{E7 Ami}hej pane, řekněte ^E7kdypak tu zněl Johan ^AmiBaach. Stromy až do nebe, pošta, kostel a náves, ticho jak v záhrobí, hlídací pes někam zalez´. Pár chlapů v hospodě dopíjí sklenici s pivem, ve tvářích beznaděj a na rtech „ vždyť ještě žijem.“ Zarytá pod kůží, Úhorná, na konci světa, pomalu odjíždím, nezbyla jediná věta. To možná Picasso z oblaků poskládal tvář, podívej Madona a nemá na svatozář. ^FMarienko, smuténko, vrátím se, přivezu ^Csmích,^{E7 Ami}z hory jdou ovečky, ^E7jakoby napadal ^Amisníh….