ATak se tak nějak Dsám světem potlouAkám,
neDmůžu říct, že někdy dlouhou chvíli C#mimám,
do DSan Francisca spěchám, hrozně Adaleko to F#mimám,
někdy přemejšlDím jestli dojdu,
ale nikEdy nejsem tak docela sám a sám.
Vzpomínám jak doma slunce zapadá,
vzpomínám jak to mraveniště lidí vypadá,
a když nedojdu po svejch tak k ní se třeba dám,
jen abych uviděl ještě tohle město,
pochybuju o tom ale silně sám.
Prvnímu hostinskému ve Frisku dolar dám,
jen tak aby pochopil, že konečně jsem došel k nám,
pak dám si nalejt sklínku až do rána budu hrát
a taky vyprávět jak jsem prošel svět
a jak se stejně člověk domů vrací rád.
Z dlouhý cesty na patách puchejř mám
vždyť já chci pořád ještě dojít k nám
teď v dáli vidím světla, je to San Francisca zář
už abych dorazil a pozdravil
svýho města, hou,
toho svýho města známou tvář.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.