S+Š: Pět strun I. 1. ^APět strun úplně ^Amajstačí, ^Aaby se mohlo ^A7hrát, aby ^Dten kdo se mračí se ^E7mohl ^Hmzačít ^E7smát, když ^Apátá struna ^A7schází, no ^Dtak to neva^H7dí, člo^Avěk si bez nes^Adimnází ^E7se ^Hmčtyřmi ^E7poradí. 2. ^AA když chybí ta ^Amajčtvrtá, i ^Ato se může ^A7stát, hlav^Dou mi stále vrtá, proč ^E7dál bych ^Hmneměl ^E7hrát, když ^Atřetí struna ^A7schází, no ^Dtak to neva^H7dí, člo^Avěk si bez nes^Adimnází se ^E7dvěma poradí ^G7 3. Když ^Cdalší strunu ^Emvezme ďas, ne ^{C}že bych vám to [C7}přál, ne^Fvěšte hlavu prosím vás a ^G7klidně ^{Dm)hrajte [G7}dál, a ^C7když vám na ky^C7taře nez^Fbude vůbec ^D7nic, nech^Cmuřte proto ^A7tváře, ^Dm7zpívejte z ^G7plných ^Cplic ^C7Pa – dá - da – ^Fdá – da – ^G7dá – da - ^Cda. ^C9Pa-dá!