VAmie třicátém šestém týdnu pEo svém početAmií,
já, přDmiivázaný nGa pupeční šňCůřeA7,
pDmiodoben víc kuřeti než dAmiítěti,
chEystal jsem se ke své dlouhé tAmiůře.Dmi, E
Březen byl, otec mi jméno vybíral
a na potocích zrovna ledy tály,
a na Kuncevské dači zrovna umíral
Josif Vissarionovič Stalin.
Ztvrdlá zem si rozpínala korzety
v tom březnu roku třiapadesát,
ve třicátém šestém týdnu po mém početí
do flóru se halil první revoluční stát.
Po městech a po vesnicích chodí rozsévač
a hrsti zrna nosí,
mrtvou vodou všechno živé zalévá
a živou vodou všechno mrtvé kosí.
Tolikrát už vzlétla hvězda nad betlém
a tolikrát už zavoněla sláma
a tolikrát se člověk vydal za světlem
a tolikrát se na té cestě zklamal.
Naděje je nejkrásnější prokletí,
naděje je jediné, co zbývá,
ve třicátém šestém roce po svém početí
zpívám, tedy jsem, jsem, tedy zpívám.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.