V době kdy slunce osamoceně zapadá
Utíkám daleko ,daleko od domova
abych našla srdce z kamene
Budu se snažit ,prostě jen potřebuju trochu času
,abych dostala tvoji tvář z mysli a abych
zase viděla svět jasnýma očima
R:Pokaždé když tě vidím
snažím se někde se schovat
ale když se setkáme
zdá se že to prostě nemůžu nechat být
Pokaždé když opustíš místnost
Cítím že uvadám jako květina
Řekni proč
Když křičím -žádná odpověď
Když toho konečně dosáhnu nic tím nezískám
Když spím zhroutím se a brečím a brečím
R.
Uvadám jako růže,uvadám jako růže
kterou bičuje bouře
mluvím sama se sebou ,myta deštěm
Je to tak studené,studené město
Je to tak studené město.
R.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.