1. ^CNa lavičce seděla a ^Fna oblohu hleděla. A j^Cá jsem ^Gzrovna kolem ^Cšel. Škoda, že teď musím jít, tuhle holku chtěl bych mít. Tak sem dělal, jako bych jí neviděl. Ona mě však viděla a hned na mě zavolala. Óne, to se nemělo stát. Před ní jsem se postavil a tiše jsem jí pozdravil. Achjo, jak to říct, že jí mám rád. Řekla, ať se posadím a před ní takhle nestojím, že si chce se mnou jen povídat. Já nevěděl, co mám říct a tak jsem radši neřek nic. Snad proto, začal jsem se červenat. ®: ^CMám tě rád, já ^Fmám tě rád. ^GA co víc bych ti měl ^Cpovídat? ^CMám tě rád, j^Fá mám tě rád. ^GA co víc bych ti měl ^Cříct? Mám tě ráda. Mám tě rád. A co víc bych ti měl povídat? Mám tě ráda. Mám tě rád. A co víc bych ti měl říct? Jak jsme tam tak seděli a do očí si hleděli, zeptala se, jestli nechtěl bych s ní do kina jít. Já mám radši hospody a podobný budovy. Ale s ní pudu tam, kam bude chtít. Teď už jsem jí musel říct, že jí mám rád čímdál víc. Jenže ona řekla to samé mně. Krásně se na mě usmála a zrovna nic neříkala. Vypadala, jo, prostě nádherně. ®: Dumali jsme o kráse a neměli pojem o čase a chtěli jsme jen spolu být. Už se dosti setmělo, ale domů se nám nechtělo. Jenže věděl jsem, že musíme jít. Tak jsem z lavičky seskočil a pak jsem se s ní rozloučil Byla šťastná a já ještě víc. Snad to nebyl jenom sen, ale vydařený den. Konečně se mi to podařilo říct. ®: