Když v Praze první jarní den naposled zasněží a padá tma na parky, zdi, věže a nábřeží, pak hvězdy zablikají šifrované signály, potkávám děje, které se tu kdysi udály. Už nocí spěchá stín, jak tehdy spěchával tu, odnáší do úkrytu vysílačku Spartu ze které odezněla do éteru depeše pro generála Ingra a Edvarda Beneše. V tom šeru lehce zaměníš jeden stín za jiný, tenhleten má protáhlou tvář docenta Krajiny, v průkazech mají psána jiná jména, jiný věk, jdou jak Tři králové - Balabán, Mašín, Morávek. Ref.: Už zase víčka oken zatemnění sklopilo i písmo vyhlášek se čerstvé krve napilo a jen těch stínů pár přehlíží jeho výstrahu když od Hradčan se dívá lebka s hnáty na Prahu. Nad odboj stáhla se už mračna jako smola, však občas ještě jedna z vysílaček zavolá směrem na Woodingham, kde je londýnský adresát zprávy co předal agent á čtyřiapadesát. Však slaví úspěch přepadová mašina, postřelí na schodech podplukovníka Mašína a Petschkův palác je do pekla hlavní brána, čeká ho stejný osud jako Balabána. Jinak si marně brousí drápy hnáty nad lebkou, když třeskot pistolí se ozývá pod Kerebkou, kde se pár kožeňáků hroutí zády ke stěně a Peltán s Morávkem se spouštějí po anténě. Ref. V té Praze, kde je smrt už každodenním hostem, zní štěkot výstřelů v šeru za Prašným mostem, kapitán Morávek střílí za své dva druhy, je první jarní den, rok čtyřicátý druhý. Však přestože mnohý z výstřelů trefí do cíle, kožené kabáty jsou dnes v smrtelné přesile, a když se pod topoly blíží parkem jako zeď, potom i Morávkova zbraň už zazní naposled. Mnozí z našich už se učí podsypávat hrách těm stínům, které chodí s pistolemi po kapsách a které hledají svou konspirační adresu, protože první výsadky už padly do lesů. Ref. Když v Praze první jarní den naposled zasněží a padá tma na parky, zdi, věže a nábřeží, pak hvězdy zablikají šifrované signály, potkávám děje, které se tu kdysi udály.