^CSvítá a ^Dpo našich tváří se ^Gpomalu ^G/Fisprochází ^Emiden, ^Cptáci letí jak ^Dvteřiny, ^Gneznámo kam. Ten, co padá, se nikdy víc nevrátí jako včerejší stín. To, co bylo, je navěky pryč spolu s ním. Svítá a po našich se tvářích se pomalu prochází čas, slavnost ticha a pokoje nás žít. Jako kdysi nám koloběh naděje pomáhá všechno dát, jako kdysi dnes nevíme, co se má dít. Vítr mává a na pozdrav posílá kytici listí jak snů, kamsi spěchá a nikdo mu nebrání jít. Jako včera se opojil svobodou a trochu se potácí, jako včera se směje nám všem do očí. Svítá a po našich tváří se pomalu prochází den, ptáci letí jek vteřiny neznámo kam. Naše víra je provází poutníky na břehy jejich dní, břehy času, kde nikdy se víc nesetmí.