Když Josef veselku chystal
byl už starý skoro kmet
a dívka Maria čistá
galilejský květ.
Jednou se šli spolu projít
Josef nechtěl ale šel
vždyť byli jen krátce svoji
a vzduch plný včel.
Jednou se šli spolu projít
byl červen třešní čas
a jak tam pod stromem stojí
zní Mariin hlas.
Moh bys Josífku prosím
pár třešní natrhat
já dítě pod srdcem nosím
a co když má hlad.
Tu Josef si začal rvát vlasy
ó já jsem naletěl
kdopak moh setřít asi
tvojí nevinnosti pel.
Víš já mám trpělivost svatou
ale to ti povídám
ať ten kdo je dítěti tátou
mu podá třešni sám.
A zatímco Josef tu běsní
náhle dětský hlásek slyš
sehni se milá třešni
k mojí mamince blíž.
A hle strom se k zemi sklání
Maria trhá s úsměvem
a Josef nemá ani zdání
jak z té šlamastiky ven.
Můj bože já se tolik stydím
ale řekni pane náš
kdy chceš přijít mezi lidi
kdypak narodit se máš.
Já myslím tak šestého ledna
v době vánoc v noční čas
až se zjeví hvězda neposedná
tehdy přijdu mezi vás.
Roky skáčou jako hříbě
ale když se snese sníh
lidé zpívají si příběh
o těch třech a o třešních.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.