Někdy mám chuť se jenom smát,
v klidu stranou postávat,
sledovat, o co se ostatní pokoušej.
Oči sklopený do země, vědomě
utíkaj, za přeludem zvanej ráj.
Netušej.
Víra bláznů neobstojí,
zástup lhářů, co se bojí.
Ať si klidně táhnou,
jejich přání, já respektuju.
Na svědomí sáhnou,
nezabrání mi stát zůstanu.
V obličeji tupej výraz,
není slyšet jejich hlas, na doraz.
Doba porodila štvance.
Plazej se bahnem nahoru do úmoru,
kamením vypálená znamení netolerance.
Tak hlavu zvedni.
Revoluce prameny.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.