DKdyž půjdeš Hmipo cestě, Dkde růže Evadnou,
kde rostou Dstromy Gbez Dlistí
Dtak vyjdeš Hmina místo, Dkde tvý slzy Espadnou
na Dhrob, Gco nikdo nečisDtí.
DJen starej rozbiHmitej Dnáhrobní Ekámen,
řekne ti, Dkdo Gnemoh už Ddál
Tak sepni ruceHmi svý a Dzašeptej Eamen
ať jsi Dtulák Gnebo Dkrál.
Dřív děvče chodilo s kyticí růží rozdávat lidem štěstí a smích.
Oči jí maloval sám Bůh černou tuší, pod jejím krokem tál sníh.
Všem lidem dávala náručí plnou, sázela kytky podél cest
jednou však zmizela a jako když utne, přestaly růže náhle kvést.
Pak jsem ji uviděl, ubohou vílu,
na zvadlých květech věčně snít
všem lidem rozdala svou lásku a sílu,
že sama dál nemohla už žít.
Tak jsem jí postavil náhrobní kámen
a čerstvé růže jsem ji dal
pak jsem se pomodlil a zašeptal amen
a svojí píseň jsem jí hrál.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.