Vzduch je ještě cítit vínem,
co ti proteklo až do písní,
jsi tu zpátky vržen stínem,
ač v těle dál se netísní.
Ještě vrací se tu stále,
tvoje ozvěna je věrný pes,
z tajných nekonečných dálek,
snad ze shora, snad od nebes.
A já znovu se tě v duchu ptám
a znovu z prachu pozvedám
slova tíhou zlomená
a hledám stejnou řeč a tím
možná trochu víc už vím,
co to všechno znamená,
co to všechno znamená.
Dál se chvěje plamen svíčky,
jsi tu někde v poli otázek,
však vrátný v nebi chrastí klíčky
a končí tvůj čas vycházek.
Pozdě házím svoje slůvka,
řeku zapomnění svírá led,
padnou ke dnu bez olůvka
a vylovím snad odpověď.
Tak dál znovu se tě v duchu ptám
a znovu z prachu pozvedám
slova tíhou zlomená
a hledám stejnou řeč a tím
možná trochu víc už vím,
co to všechno znamená,
co to všechno znamená.
Vzduch je ještě cítit vínem.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.