Jsi světlem i tmou mých dnů, mým prvním tónem, lavina, co boří skály, obzor, co je v dáli. Nocí bez líčidel, zítřejší ráno bez konců, bez konců. Všechno na jeden nádech, výdech pod vodou, neslyším, co říkáš. Ať je to slovo, věta, je to v nás léta. Divadlem bez herců, domovem prázdným, úsměv na rtu, slzou štěstí v nejhorším. Řádem bez pravidel, a lodí bez plachet, a tichem ohlušujícím. Všechno na jeden nádech, výdech pod vodou, neslyším, co říkáš. Ať je to slovo, věta, je to v nás léta. Cesta nebezpečná... Na jeden nádech, výdech pod vodou. Snad nezlomí Ti vaz, ty lana, co táhnou nás. Jen Tě cítit zas, než oba spálí mráz. Světlem i tmou, rána, co přijdou, a přesto neslyším Tvůj hlas. Náš první tón, jako černá a bílá. Všechno na jeden nádech, výdech pod vodou, neslyším, co říkáš. Ať je to slovo, věta, je to v nás léta. Cesta nebezpečná... Na jeden nádech, výdech pod vodou. Snad nezlomí Ti vaz, ty lana, co táhnou nás. Jen Tě cítit zas, než oba spálí mráz.