^DNa kopečku, nad osadou, ^Gstojí domek ^Dkamenný, Venku svítí lampa ru^Edá, uvnitř ^A7bar^D je zřízený. Děvčátka tam, jako kvítí, ^Gplaší chmury ^Dz čela všech a když večer lampa svítí, ^Emizí ^A7v domku ^Dzdech. ^EZdá se ti, žes vkročil v ráj,^A7 tam je lásky plný háj.. ®: ^DTen malý domek nad osadou, ^Glampa rudě svítí všem, kdož tam^D jdou, /: ^Gtam je veselo vždy ^Dpři víně, ^Gzvláště, když je ^Dhezká holka ^A7na klí^Dně. :/ ^D7 Manželky se brání tomu, ale večer potají, ženatí muži z domu, na kopeček spěchají. Ženy, plné žárlivosti, prosej z nebes podporu, by Bůh zničil dům nectnosti, jak Sodomu, Gomoru. A tam ve zdech kamenných zpěv zaznívá blažený: ®: Ten malý domek nad osadou, . . . . . Až jednou Pánbůh vyslyší všechny nářky našich žen, osadu zaberou myši, tábor bude vylidněn. Celé mužské pokolení v troskách bude pohřbeno, neboť jeden večer není, kdy není přeplněno. Až dům padne v nočních tmách, naleznete v sutinách ®: hromadu kvádrů, navrch lampu, vespod rozmačkaná srdce trampů, /: mrtví budou ležet ve víně, vespod šerif s rozmačkanou holkou na klíně. :/